Feature flags: Jak nasazovat nové funkce bez rizika

Nasadit novou funkci do produkce nemusí automaticky znamenat, že ji okamžitě zpřístupníte všem uživatelům. Pomocí feature flags mohou vývojáři oddělit samotné nasazení kódu od jeho aktivace. Novinku tak lze nejprve otestovat na interních uživatelích nebo malé části zákazníků, sledovat její chování a teprve potom ji postupně otevřít všem. Pokud se objeví problém, funkci lze opět vypnout bez nutnosti okamžitého rollbacku celé aplikace.

Co jsou feature flags

Feature flags, označované také jako feature toggles, jsou mechanismy umožňující zapínat nebo vypínat určitou funkcionalitu aplikace bez nutnosti znovu nasazovat celý kód. Vývojáři tak mohou novou funkci zahrnout do produkční verze, ale zatím ji ponechat skrytou.

V praxi funguje feature flag jako přepínač. Aplikace při požadavku zkontroluje jeho stav a podle něj rozhodne, kterou variantu uživateli nabídne. Pokud je například připraven nový nákupní košík, může být jeho kód už součástí produkční aplikace, zatímco zákazníci stále používají původní verzi. Nový košík se aktivuje až ve chvíli, kdy tým změní nastavení příslušného flagu.

Důležité je především oddělení deploymentu od releasu. Deployment znamená, že se nový kód dostane do produkčního prostředí, například na cloudový server, zatímco release nastává až tehdy, když je nová funkce skutečně zpřístupněna uživatelům. Díky feature flags nemusí oba okamžiky nastat současně.

Přepínač navíc nemusí fungovat pouze jako jednoduché ON/OFF. Pravidla mohou určit, komu se funkce aktivuje. Dostupná tak může být například:

• pouze vývojářům a zaměstnancům firmy,
• konkrétním zákazníkům nebo skupinám uživatelů,
• určitému procentu návštěvníků,
• uživatelům v konkrétním prostředí nebo regionu.

Tým díky tomu může novinku nejprve vyzkoušet interně a následně ji postupně zpřístupňovat stále větší části uživatelů. Pokud se při provozu objeví chyba nebo například výrazné zpomalení aplikace, lze flag opět deaktivovat a problematickou funkci skrýt, aniž by bylo nutné okamžitě vracet celou předchozí verzi aplikace.

Feature flags proto nejsou pouze jednoduchými přepínači v kódu. Jde především o nástroj pro kontrolované vydávání změn, který pomáhá snížit riziko spojené s nasazováním nových funkcí.

Výhody a nevýhody feature flags

Feature flags dokážou výrazně usnadnit nasazování nových funkcí a snížit riziko, že případná chyba zasáhne všechny uživatele. Zároveň ale přidávají další vrstvu, kterou je potřeba správně spravovat a pravidelně uklízet.

Výhody feature flags

Jednou z největších výhod je možnost postupného zpřístupňování nových funkcí. Novinka může být nejprve dostupná pouze vývojářům nebo zaměstnancům firmy, následně například 5 %, 25 % a 50 % zákazníků a až nakonec všem.

Takový přístup se označuje jako progressive rollout. Podobně fungují také canary releases, kdy se nová funkcionalita nejprve dostane pouze k malé části provozu. Vývojáři tak mohou sledovat její chování ještě před plošným spuštěním.

Mezi hlavní výhody patří:

• postupné nasazování nových funkcí,
• rychlé vypnutí funkce v případě problémů,
• omezení dopadu případných chyb,
• testování funkcí interním týmem přímo v produkčním prostředí,
• A/B testování různých variant,
• zpřístupnění funkcí pouze vybraným zákazníkům,
• možnost reagovat na problémy bez okamžitého rollbacku celé aplikace.

Feature flags mohou fungovat také jako bezpečnostní pojistka. Pokud nová funkce začne způsobovat chyby, zpomalovat aplikaci nebo příliš zatěžovat infrastrukturu, lze příslušný flag deaktivovat a uživatele vrátit k původní variantě.

Uplatnění najdou také při A/B testování. Jedné skupině uživatelů lze například zobrazit původní registrační formulář a druhé jeho novou verzi. Následně je možné porovnat výsledky a rozhodnout, která varianta funguje lépe.

Nevýhody feature flags

Feature flags ale přinášejí také větší složitost aplikace. Každý nový přepínač znamená další podmínku a vytváří nové možné kombinace chování systému. S rostoucím počtem flagů proto může být složitější aplikaci testovat, spravovat i hledat příčiny problémů.

Mezi hlavní nevýhody patří:

• rostoucí složitost kódu,
• větší počet stavů, které je potřeba testovat,
• náročnější správa většího množství flagů,
• riziko vzniku technického dluhu,
• možnost ponechání starých a již nepotřebných přepínačů,
• potřeba hlídat, kdo může jednotlivé flagy měnit.

Typickým problémem jsou především zapomenuté feature flags. Funkce je již dávno dostupná všem, ale původní přepínač zůstává v aplikaci. Pokud se takových flagů nahromadí větší množství, mohou zbytečně komplikovat kód a další vývoj.

Proto je vhodné u každého přepínače evidovat jeho účel, vlastníka, datum vytvoření a plánované datum odstranění. Jakmile již flag není potřeba, měl by být společně s nepotřebnou podmínkou z kódu odstraněn.

Feature flags tedy mohou nasazování výrazně usnadnit, ale pouze tehdy, pokud mají jasný účel a životní cyklus. Bez pravidelné údržby se z nástroje pro bezpečnější nasazování může postupně stát další zdroj technického dluhu.

Feature flagging se postupně standardizuje

Feature flags si mohou vývojáři vytvořit přímo v aplikaci, ve větších projektech ale jejich správa rychle začíná být složitější. Proto existují specializované platformy a také snaha o sjednocení způsobu, jakým aplikace s feature flags pracují

Jedním z hlavních projektů v této oblasti je OpenFeature, open-source projekt zastřešený organizací Cloud Native Computing Foundation (CNCF). Jeho cílem je nabídnout otevřený a na konkrétním dodavateli nezávislý standard pro feature flagging.

OpenFeature poskytuje společné API, přes které může aplikace feature flags vyhodnocovat. Vývojáři tak nemusí aplikační kód pevně spojovat s konkrétní službou pro jejich správu. Jednotlivá řešení se připojují prostřednictvím takzvaných providerů.

V praxi to přináší několik výhod:

• jednotnější práci s feature flags napříč aplikacemi,
• menší závislost na konkrétním poskytovateli,
• jednodušší změnu používaného řešení,
• podporu různých programovacích jazyků a prostředí,
• snazší začlenění feature flags do cloud-native infrastruktury.

Součástí ekosystému je také OpenFeature Remote Evaluation Protocol (OFREP). Ten standardizuje způsob komunikace mezi aplikacemi a systémy, které feature flags vyhodnocují na vzdáleném serveru.

Podobně jako OpenTelemetry sjednocuje práci s telemetrickými daty, snaží se OpenFeature vytvořit společnou vrstvu pro práci s feature flags. Vývojáři tak mohou využívat stejný princip napříč různými nástroji a zároveň nejsou tolik závislí na jednom konkrétním řešení.

Bezpečnější cesta od kódu k uživateli

Feature flags mění způsob, jakým lze přemýšlet o nasazování aplikací. Nový kód nemusí automaticky znamenat novou funkci dostupnou všem uživatelům.

Vývojáři mohou změnu nejprve nasadit, následně ji aktivovat interně, zpřístupnit malé části uživatelů a podle výsledků rollout postupně rozšiřovat. Pokud se objeví problém, funkci lze rychle vypnout.

Nejde však o náhradu testování, monitoringu ani kvalitního CI/CD procesu. Pro bezpečné nasazování je stejně důležité také stabilní produkční prostředí a dostatečný výkon infrastruktury. Aplikace lze provozovat například na cloudových serverech ZonerCloudu, kde lze výpočetní prostředky přizpůsobit požadavkům konkrétního projektu.