Ovlivní nějak náš vstup do EU rozvoj českého Internetu?
V polovině roku nás čeká referendum ke vstupu do Evropské unie. Začíná proto informační kampaň, která má našim občanům vysvětlit výhody a nevýhody členství v unii a vyzbrojit je tak, aby se v referendu mohli rozhodnout se znalostí věci.
Jistě se budou v kampani přetřásat všechna pro a proti z nejrůznějších hledisek. Osobně si myslím, že se na Internet určitě zapomene. Není totiž zařazován mezi problémy, které znepokojují většinu našich občanů a tudíž i politiky. Pokusme se proto sami zamyslet, co by mohlo naše členství v EU pro český Internet a jeho uživatele znamenat. Vyjděme z teze, že výsledky mohou být pouze pozitivní, protože přinášejí silné vnější podněty k akceleraci rozvoje českého Internetu.
Český Internet to doposud neměl u politiků lehké. Zatímco jiné země, včetně některých evropských, měly již před léty mezi svými čelnými představiteli osobnosti, které energicky prorážely cestu informační společnosti, k poznání, že moderní informační a komunikační technologie (ICT) mohou vést k pozitivním změnám v celém našem životě, došla naše politická reprezentace značně pozdě. V podstatě až v momentě, kdy bylo jasné, že neuznat význam ICT, zejména Internetu, znamenalo určitou osobní nebo institucionální diskvalifikaci. A tak teprve v roce 1999 jsme se dočkali státní informační politiky, která se v dalším vývoji ukázala značně bezzubou. Situaci před ní, i během ní, zachraňovali fandové Internetu, ať již z akademické oblasti, hospodářské sféry, ze státní správy a samosprávy, či někteří politici. Tlak, aby se vývoj pohnul správným směrem, vyvíjely i některé profesní, zájmové či neziskové organizace. Blíží se březen, vzpomeňme proto alespoň sdružení BMI, organizátora každoročních akcí „Březen – měsíc Internetu“, a SMO ČR (Svazu měst a obcí ČR), spoluorganizátora pravidelné doprovodné konference „Internet ve státní správě a samosprávě“.
Výsledek vývoje je dvojznačný. Všeobecně panuje názor, že Česká republika je v internetové oblasti ze zemí střední a východní Evropy, které se ucházejí o členství v EU, nejdále. V současné době by se bohužel zařadila mezi země patnáctky před Řecko, které zaujímá v rozšíření Internetu poslední místo. K průměru v EU máme značně daleko, ke špičce neskutečně daleko. Podobná je situace i v jiných ukazatelích, například ceny připojení k Internetu nejsou v České republice povzbuzující. Nepříliš jsme pokročili v e-byznysu, jeho příspěvek k českému HDP je neznatelný. Pozdě, navíc s vážnými problémy, jsme řešili zavedení Internetu do škol. V oblasti e-governmentu nejsme příliš daleko.
Protože EU energicky a důsledně sleduje cestu vybudování informační společnosti a Internet pokládá za jeden z hlavních nástrojů výstavby této společnosti, jeví se pravděpodobným, že po vstupu do EU bude Česká republika podrobena silnému tlaku, aby v dalším svém vývoji postupovala v souladu s ostatními členskými státy a úspěšně plnila úkoly akčního plánu eEurope. Je tady šance, aby dosavadní náš vlažný postup v tomto směru se zintensivnil, zrychlil se rozvoj Internetu, rozvinulo se jeho využívání a tím i cesta k informační společnosti.
EU si vytyčila na lisabonském summitu v březnu roku 2000 strategický cíl dohnat během příštích deseti let náskok USA a stát se jejím rovnocenným ekonomickým partnerem, který se bude vyznačovat jednak vysokou schopností konkurovat na globálním trhu, jednak příznivým prostředím pro inovační procesy a pro tvorbu velkého počtu nových pracovních míst. Plnění tohoto strategického cíle bylo zanedlouho rozpracováno do akčního plánu eEurope 2002, zaměřeného na konkrétní akce s výhledem do roku 2002. Činnosti byly naplánovány především v rovinách „Levnější, rychlejší a bezpečný Internet“. Na summitu EU ve švédském Göteborgu byl v červnu 2001 nejvyššími představiteli zemí, které se ucházejí o vstup do unie, tedy i naším ministerským předsedou, přijat akční plán eEurope+ 2003, analogie plánu eEurope 2002, se speciálním zaměřením na urychlení realizace základních stavebních prvků informační společnosti. Doufejme pouze, že do konce letošního roku se nám podaří v intencích göteborgského závazku alespoň viditelně zlevnit náš Internet. Kdybychom ho navíc za rozumnou cenu i zrychlili, byl by to velký úspěch.
EU se v nastoupené cestě nezastavila. V polovině minulého roku schválil sevillský summit pokračování akčního plánu eEurope 2005. Ten zahrnuje úkoly pro období let 2003 až 2005. Česká republika se tedy bude muset v roce 2004, po vstupu do EU, zapojit do plnění tohoto plánu a v pozdějších letech i do jeho dalšího pokračování. A to nikoli volně jako v případě eEurope+ 2003, ale nyní již s plnou vážností a odpovědností. Nelze si představit, že by se v tomto směru nedůrazným přístupem vystavila kritice, že kazí unii dosažení schváleného strategického cíle.
Základní rysy akčního plánu eEurope 2005 navazují na výsledky dosažené při realizaci předchozího akčního plánu, který byl zaměřen na pronikání soudobých ICT do ekonomiky, státní správy a školství. Snažil se vytvářet podmínky, aby každý občan EU měl možnost podílet se na přínosech, které tyto technologie, zejména Internet, přinášejí.
Nový akční plán zahrnuje dvě skupiny vzájemně propojených akcí. Prvá skupina má stimulovat rozvoj dalších služeb, aplikací a informačních obsahů, druhá skupina pak přechod na širokopásmovou síťovou infrastrukturu disponující navíc účinnými metodami a prostředky pro zajištění bezpečného provozu. V plánu se klade důraz na rozvoj multiplatformové konektivity, kterou se rozumí vedle klasického připojování počítačů k Internetu i interaktivní televize a mobilní terminály.
Tyto prostředky mají rozšířit a zkvalitnit přístup k Internetu a na jejich základech mají vznikat nové, především multimediální aplikace, zejména v oblasti e-government (elektronická státní správa), e-learning (elektronická výuka), e-health (elektronické zdravotnictví) a v dynamickém prostředí pro e-commerce (elektronický obchod) a e-business (elektronické podnikání). Akční plán předpokládá potřebné legislativní úpravy, chce stimulovat veřejný i soukromý sektor a snižovat míru nejistoty pro příslušné investory.
Jeho plnění bude monitorováno nově definovanou sadou indikátorů, čtrnácti hlavních a dvaceti dvou doplňujících. Indikátory budou sledovat přístup a užívání Internetu občany a podniky, ceny přístupu k Internetu, pokrok ve výše jmenovaných aplikačních oblastech, v bezpečném využívání ICT a v rozvoji širokopásmového Internetu. Monitorování bude mít roční periody. Prvý souhrn výsledků má být k dispozici v říjnu letošního roku a pak vždy každý další říjen.
Velký význam se přikládá vyvíjeným aplikacím, které budou vykazovat dobré výsledky. Předpokládá se, že takové aplikace se budou vyhledávat, testovat, případně se bude rozšiřovat jejich záběr, a tudíž i jejich použitelnost. Důraz bude kladen na jejich rozšiřování, zejména organizováním příslušně zaměřených konferencí a workshopů.
Je zřejmé, že na monitorování aktivit v akčních plánech eEurope nejsme příliš připraveni. Snad se i v tomto směru pohnou stojaté vody a naše statistika se na požadované monitorování připraví a bude schopna ho profesionálně provádět. Zpočátku bude asi přinášet výsledky pro nás nepříliš lichotivé a snad za čas se dopracuje k výsledkům, s kterými bychom se mohli chlubit.
Pozitivní ovlivnění vývoje našeho Internetu budeme snad také moci dokumentovat prostřednictvím studia úspěšných aplikací vzniklých na půdě eEurope. Když ne jejich přijetím a využitím, tak alespoň inspirací podnícenou studiem zkušeností jiných.
Zbývá zaujmout ještě stanovisko ke dvěma dalším tezím. Prvá navazuje na názor, že pro Internet je nejlepší, když administrativa se do jeho vývoje neplete a tak mu z neznalosti nebo z jiných důvodů neškodí. Tento názor, historicky patřící do poloviny devadesátých let, má ještě i dnes své zastánce. Viz například diskusi v našem parlamentě při schvalování vzniku ministerstva pro informatiku. Jistě by ho někteří rádi uplatnili i na postup EU v projektu eEurope a prorokovali českému Internetu stagnaci, kdyby musel respektovat politiku EU v této oblasti. Jen malou osobní poznámku. Dnes argument neznalosti v zásadě neplatí a stát, pojímaný jakožto organizace s největšími příjmy a vydáními, představuje v ekonomice jednotlivých zemí bezkonkurenční podnik. Jeho minimální povinností je, aby při uplatňování moderních ICT se pokoušel jít ostatním příkladem.
Druhá teze předpokládá, že vstup České republiky do EU nám zpřístupní nejen evropský trh, ale bude i silným podnětem pro vymanění českého Internetu z jednostranné lokální vyhraněnosti. Stačí si uvědomit, že snahy orientovat ho globálněji, a to nejen z hlediska elektronického obchodu a elektronického podnikání, ale i z hlediska elektronické státní správy a samosprávy, ho jistě posílí a přidají mu na významu. S takovým vývojem je nutné souhlasit a podporovat ho.
