Již potřetí proběhl minulý rok celosvětový výzkum firmy Taylor Nelson Sofres, zaměřený na zjištění míry využívání služeb e-governmentu a důvěry občanů k této nové možnosti kontaktu se správními orgány státu i municipalit. Výsledky studie mohou být vzhledem k zapojení respondentů z České republiky jistě zajímavé i pro nás.

V roce 2001 poprvé proběhl na vzorku 27 zemí tří geografických oblastí – Severní Ameriky, Evropy a Východní Asie spolu s Austrálií a Novým Zélandem – průzkum, zjišťující míru využívání on-line služeb nabízených na všech úrovních státní správy a samosprávy. Mezi zeměmi, jako jsou Spojené státy, Kanada, většina velkých států západní Evropy, Austrálie či Japonsko, byla do tohoto výzkumu zahrnuta i Česká republika. Na předložené otázky přitom odpovídalo celkem 29 077 respondentů. V roce 2002 byl vzorek zemí rozšířen na 31 s 28 952 respondenty a konečně v roce 2003 na 32 zemí s celkem 31 823 respondenty. V průzkumu byli dotazováni jak respondenti na internetu (formou webového dotazníku), tak klasickými dotazníky. Vybraný vzorek respondentů byl v každé zemi reprezentativním obrazem dospělé populace.

Země, participující na výzkumu v roce 2003, můžete vidět na následujícím obrázku:

Země, participující na výzkumu v roce 2003
Země, participující na výzkumu v roce 2003 (plná velikost, cca 70 kB)

Pokládané otázky

V každé ze zapojených zemí byly mezi červencem a říjnem roku 2003 respondentům položeny tři identické otázky – základní, zabývající se samotným předmětem výzkumu, a dvě doplňkové, vztahující se k bezpečnosti poskytování informací v systému e-governmentu a míře obecného používání internetu:

  1. Použil jste Vy sám v posledních dvanácti měsících internet:
    1. pro získání informací z webových stránek orgánů veřejné správy?
    2. k vytištění formulářů veřejné správy (například daňových formulářů či formulářů pro účely dávek), které jste následně odesílali pomocí klasické pošty nebo faxu?
    3. k poskytnutí informací o Vaší osobě (domácnosti) orgánům státní správy či samosprávy (například ke zpracování a podání daňového přiznání, kvůli žádosti o služby, ohlášení změny adresy)?
    4. pro platbu za služby či produkty orgánů veřejné správy (jako například platby daní, poplatků za řidičský průkaz, svoz odpadu, dopravní pokutu) s využitím Vaší kreditní karty nebo čísla Vašeho účtu?
    5. pro vyjádření názoru nebo spolupodílení se na konzultacích s orgány veřejné správy?
    6. žádná z možností
  2. Jak bezpečně byste se cítil, jestliže byste byl požádán použít internet k poskytnutí některých osobních informací (jako jsou číslo kreditní karty nebo bankovního účtu či výše příjmů) orgánům veřejné správy?
    1. velmi bezpečně
    2. bezpečně
    3. nebezpečně
    4. velmi nebezpečně
    5. nevím
  3. Použil jste Vy osobně internet v posledních dvanácti měsících? Nezáleží na způsobu připojení (v práci, doma), na důvodech (osobních či profesních) ani na účelu (prohlížení webových stránek, příjem e-mailu).
    1. ano
    2. ne
    3. nevím (resp. odmítnutá odpověď či bez odpovědi)

Poznámka: Ve zde uvedeném překladu otázek je termín government nahrazován pravděpodobně významově nejbližším pojmem orgány veřejné správy. Pojem government byl totiž v originále vymezen velmi široce, od místní přes státní až po federální vládu. V našem pojetí správního členění jde tedy o úrovně od samosprávných orgánů obcí až po ministerstva či vládu.

Základní výsledky průzkumu

Základním výsledkem průzkumu bylo zjištění procenta dospělé populace, která využívá jak obecné služby internetu, tak služby v oblasti e-governmentu. Odpovědi na první otázku pak rozdělovaly respondenty do šesti (vzájemně se překrývajících) skupin:

  1. vyhledávající informace (information seekers)
  2. stahující (downloaders)
  3. konzultující (consulters)
  4. poskytující (providers)
  5. platící (transactors)
  6. neuživatelé (non-users)

Zajímavá je rozhodně také globální syntéza vnímání bezpečnosti internetu jako prostředku pro poskytování osobních informací orgánům veřejné správy.

V následujícím obrázku jsou stručně shrnuty zmíněné globální výsledky průzkumu podle jednotlivých otázek:

Základní výsledky průzkumu Government Online 2003
Základní výsledky průzkumu Government Online 2003 (plná velikost, cca 30 kB)

Jako zajímavý fenomén se již z těchto základních údajů profiluje Bulharsko, které bylo do průzkumu společně s Izraelem zařazeno poprvé právě až v roce 2003. Jak uvidíme i později, je právě Bulharsko zemí s nejnižší mírou využití e-governmentu jejími občany – zvláště alarmující je pak 92% podíl respondentů, kteří nebyli schopni odpovědět na otázku ohledně bezpečnosti internetu v oblasti poskytování osobních dat. Toto číslo svědčí ani ne tak o nedůvěře občanů, jako spíše o naprosté neznalosti možností, které jim může tento způsob komunikace s úřady nabídnout.

Meziroční trendy

Pokud jde o trendy, které se projevily mezi jednotlivými lety, kdy byl průzkum prováděn, je srovnání na vzorku všech zpracovávaných zemí následující:

Meziroční trendy v používání služeb za období 2001 až 2003
Meziroční trendy v používání služeb za období 2001 až 2003 (plná velikost, cca 30 kB)

Je třeba si uvědomit, že datová základna nebyla v jednotlivých letech srovnatelná (třeba jenom díky zařazení Bulharska). Vyčleníme-li tedy z výsledků ty země, u kterých jsou údaje dostupné pouze v jednom roce (tj. Izrael, Bulharsko, Slovensko a Švédsko v případě otázky využití jednotlivých služeb e-governmentu a navíc ještě Koreu, Japonsko a USA v případě otázky na bezpečnost poskytování dat po internetu), získáme následující trendy mezi lety 2002 a 2003:

Meziroční trendy v používání služeb za období 2001 až 2003, výběr
Meziroční trendy v používání služeb za období 2001 až 2003, výběr (plná velikost, cca 30 kB)

Využití internetu a služeb e-governmentu v letech 2001 až 2003

Pohled na předchozí obrázek nám demonstruje až překvapivě nízkou globální dynamiku rozvoje využívání služeb e-governmentu. Růst o dvě až tři procenta rozhodně nelze považovat za úspěch. Jak uvidíme na následujících grafech, ve většině zemí sice došlo mezi roky 2002 a 2003 k nárůstu zájmu obyvatel o služby e-governmentu (v České republice kupříkladu z 18 na 23 procent, ve Francii z 25 na 35 procent), v dalších zemích ale zájem víceméně stagnoval (Německo, USA, Austrálie, Kanada) a v případě Turecka dokonce došlo k poklesu zájmu (z 13 na 9 procent dospělé populace).

Podívejme se nyní na tyto výsledky podle jednotlivých zemí seřazených podle procenta dospělé populace, které v roce 2003 využilo některou ze služeb e-governmentu:

Vývoj počtu uživatelů služeb v jednotlivých zemích
Vývoj počtu uživatelů služeb v jednotlivých zemích (plná velikost, cca 50 kB)

Celkové 21. místo České republiky z 31 zemí (vynecháme-li z úvah Indii, ve které byl průzkum prováděn pouze mezi uživateli internetu a proto je toto číslo značně diskutabilní) pro nás není příliš dobrou vizitkou. Podíl 23 % dospělé české populace, která využívá některých ze služeb e-governmentu, je na první pohled poměrně vysoký. Na pohled druhý a zvláště v porovnání s třicetiprocentním globálním průměrem a zeměmi, jako jsou Dánsko, Norsko či dokonce Estonsko, se ale rozhodně nemáme čím chlubit.

Pro doplnění si uveďme graf, který zobrazuje procento obyvatel každé země využívajících internet (ať již jde o mail, web či jiné obecné služby) a procento těchto aktivních uživatelů internetu, kteří navíc využívají služby e-governmentu:

Počty uživatel internetu a jejich využívání služeb
Počty uživatel internetu a jejich využívání služeb (plná velikost, cca 30 kB)

Zde nás v první řadě příliš nemůže potěšit už údaj o obecné penetraci internetu v České republice, pouze globálně podprůměrných 40 % (o pět procent méně než v celosvětovém průměru) dospělých občanů v uplynulých dvanácti měsících roku 2003 alespoň jednou osobně použilo internet. Důvody této obecné „internetové negramotnosti“ jsou pravděpodobně nám všem dobře známy a je sporné, zda v krátké době dojde v této oblasti k nějakému výraznému zlepšení situace.

Co by ale mělo zejména odpovědné osoby na Ministerstvu informatiky zaujmout asi nejvíce, je fakt, že mezi respondenty, kteří na otázky průzkumu odpovídali na internetu (a tedy internet používají běžně), je pouze padesátiprocentní zastoupení těch, kteří využili také služeb e-governmentu. Oproti 64 % internetových respondentů v globálním měřítku je to situace vysvětlitelná pouze dvěma způsoby:

  1. Uživatelé služby e-governmentu nepoužívají prostě proto, že je neznají či je nechtějí využívat, nedovedou si představit jejich výhody v úspoře času a pohodlí a rádi si pro jakýkoliv sebezbytečnější formulář dojdou na příslušný úřad.
  2. Uživatelé internetu by rádi některé služby využívali, kdyby ovšem tyto služby byly buďto vůbec poskytované nebo by byly poskytované v rozumné formě (pod kterou si například rozhodně nepředstavuji poměrně značně zpoplatněný elektronický podpis).

Těžko říci, který z bodů platí více – přesto by se asi větší podíl na této skutečnosti dal vytušit na straně veřejné správy. Dalo by se totiž jistě předpokládat, že vybojuje-li si již občan svůj boj o nijak levný internet, chtěl by jej využívat co nejvíce a tedy by určitě rád využíval i služby nabízené mu státem a jeho orgány – kdyby ovšem, jak již bylo řečeno, tyto služby existovaly a byly pro občana snadno dosažitelné.

Bude zajímavé sledovat, jak se na míře používání služeb e-governmentu v roce 2004 projeví nedávné zprovoznění centralizovaného portálu veřejné správy. Portál centralizuje jednotlivé dostupné a dosud roztříštěné služby, centralizuje je a ulehčuje tak přístup k nim. Navíc jsou pro tento rok slibovány (a v některých případech již dokonce realizovány) další, pro občany velmi zajímavé funkce, jako je například náhled na některá vybraná data z katastru nemovitostí či zveřejnění vzorů smluv a podání pro komunikaci s orgány veřejné správy.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět