Na webu občas narazím na firemní stránky, o jejichž všeobecné přístupnosti by šlo s úspěchem pochybovat. Bývají vyvedeny ve Flashi (bez alternativy v HTML), jsou „optimalizovány“ pro rozlišení 1024 x 768, nebo hýří přemírou grafiky a nejrůznějšími skriptovými udělátky. Jsou autoři amatéři, kteří v okouzleni novými technologiemi zapomněli na hlavní smysl své práce? Nebo je to úplně jinak?

Za oponou takové webové prezentace se často skrývá myšlenka, že prezentace je určena výhradně potenciálním zákazníkům z řad manažerů velkých a bohatých firem: „Tato cílová skupina přeci disponuje jen nejmodernějším hardwarem i softwarem a vidí proto stránky v celé své kráse. Že si je nepřečte nevidomý student s nějakou vykopávkou místo počítače? Co na tom, ten si od nás stejně nic nekoupí.“

Mýtus stránek "jen pro bohaté", je natolik rozšířen, že se s jeho projevy setkáte i u profesionálních webdesignérů. Určitě by proto neškodilo vyjmenovat hlavní argumenty, které jej přesvědčivě vyvracejí. Před časem proběhla na toto téma velmi zajímavá diskuse v emailové konferenci Intervalu a tento článek shrnuje její hlavní závěry. V této souvislosti mi dovolte, abych poděkoval pánům Hlavičkovi a Rolečkovi, jejichž tehdejší příspěvky mi při psaní článku velmi pomohly.

Použitelnost

Ani sebelepší vybavení na straně klienta neučiní plně flashové a jim podobné prezentace použitelnější, neboť jedním z nejdůležitějších rysů použitelnosti je standardizace grafického uživatelského prostředí (GUI). Kdo si pamatuje první programy pro Windows 3.x, ví, o čem mluvím. Autoři se tehdy předháněli v tom, čí aplikace bude barevnější a originálnější a výsledkem bylo naprosté zmatení uživatelů.

Požadavek standardního GUI platí pro "bohaté" uživatele dvojnásob. Většinou se jedná o lidi velmi zaneprázdněné, kteří málokdy chtějí trávit svůj čas objevováním tajů originálních ovládacích prvků. Webovou stránku obvykle chápou jako software pro zpřístupnění informací a očekávají, že se bude chovat stejně jako Word a podobné aplikace.

Počítačové vybavení velkých firem a organizací

Představa, že velká a bohatá firma má jen špičkové počítačové vybavení, je pouhopouhý mýtus. V mnoha případech, se kterými jsem se setkal jak u nás, tak v zahraničí, je tomu přesně naopak. Je to celkem logické, neboť provést naráz upgrade několika tisíc počítačů je finančně zcela jinde, než vyměnit v malé firmě počítačů pět.

Ještě horší je situace se softwarem. Podle informací z okruhu iniciativy WaSP jsou největší brzdou upgradu prohlížečů právě velké firmy. Mají totiž své firemní standardy a na každém počítači musí být totožná a stejně konfigurovaná verze prohlížeče. Potenciálnímu zákazníkovi pak těžko vysvětlíte, ať si nainstaluje novější prohlížeč — on to prostě udělat nesmí.

Upgrade prohlížečů v těchto firmách probíhá velmi pomalu, opět kvůli nákladům. Vzhledem k celkovému počtu počítačů, na kterých je třeba software naráz přeinstalovat, se jedná o pěkně drahou záležitost, i když je samotný prohlížeč zdarma.

Atypická koncová zařízení

Čím dál víc manažerů a podnikatelů přistupuje na web nikoli z běžného osobního počítače, ale z různých miniaturizovaných zařízení — palmtopů, pocket PC, mobilních telefonů atd. Ačkoli jejich displeje často mají již dostatečnou barevnou hloubku, s velikosti zobrazované plochy je to horší.

Tento trend se už začíná výrazněji projevovat v USA. Tamní webdesignéři měli nejprve problémy s WebTV a ďábelsky jankovitým, o to však rozšířenějším prohlížečem AOL. Když už si pomalu zvykli na masové rozšíření IE5+ se všemi pluginy, přišla tato "pohroma".

Rychlost připojení

Představa, že bohatí jedinci a velké firmy mají jen superrychlé připojení, je mylná. V době ranní kávy a polední přestávky, kdy jsou přístupy nejčastější, je Internet tak přetížený, že na rychlosti samotného připojení moc nezáleží.

Ve velkých firmách nemá nikdo modem a k Internetu se přistupuje přes lokální síť. Na té obvykle běží desítky jiných, často kapacitně velmi náročných agend. Navíc samotné pevné linky do Internetu jsou u těchto firem často poddimenzované.

Vedle toho se právě manažeři mohou často připojovat na cestách pomocí notebooku a GSM, což mezi nejrychlejší připojení rozhodně nepatří.

Tisk

Všechny mě známé průzkumy poukazují na skutečnost, že u komerčních webů dochází k žádoucí reakci zákazníka často až poté, co si stránky vytiskne a v klidu, off-line prostuduje. Pokud tedy není možné stránku snadno, čitelně a bez ztráty informace vytisknout, obchodní efektivita webu se snižuje.

Opět se jedná o argument, který v případě bohatých lidí platí dvojnásob. Vrcholoví manažeři obvykle sami po webu nebrouzdají a často ani nepoužívají počítač. Informace jim musí předložit jejich sekretářka, a jak jinak, než vytištěné.

Kopírování obsahu

Na tisk navazuje možnost kopírování obsahu. Někteří manažeři požadují přehledný souhrn všech možných nabídek. Co v tom případě udělá počítačově zdatná sekretářka? Zkopíruje obsah nabídek z webu a ve Wordu je uspořádá do přehledných podkladů. To, co ze stránek zkopírovat nepůjde, celkem logicky do zprávy pro šéfa nezařadí.

Tělesně postižení uživatelé

V obecných představách pojem „tělesně postižený uživatel webu“ často splývá výhradně se zrakově postiženými (nevidomí, slabozrací, barvoslepost). Mezi bohatými manažery a podnikateli je nevidomých asi velmi málo a svádí to tedy k domněnce, že v klubu bohatých jsou všichni v pořádku.

Zrakové postižení však není jediné možné. I mezi bohatými a úspěšnými lidmi je nemálo těch, kteří např. nejsou schopni používat myš. I to nejefektnější DHTML menu, nejde-li ovládat snadno klávesnicí, je pak k ničemu.

Závěr

Zlatnictví na hlavní třídě si jistě může dovolit bodyguarda střežícího dveře, aby pobudové z ulice neodrazovali seriózní zájemce. Na webu ale tato taktika nefunguje. Nezapomínejte, že opravdu dobrý zákazník si vybírá podle kvalitních informací, oceňuje důvěryhodnost, spolehlivost a komfort, nikoli však nefunkční pozlátko.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět