Již řadu měsíců zuří v českých luzích a hájích lítý boj o správnou podobu termínu označujícího „proces ověření identity uživatele“. Ve hře jsou celkem tři kandidáti – výrazy autentizace, autentikace a autentifikace. Přestože se ozývají i hlasy snažící se význam jednotlivých slov od sebe odlišit, drtivá většina odborníků chápe zmíněné termíny jako synonyma. Tady však veškerá shoda končí…

Jak je patrné z nejrůznějších článků, ale především z diskuzních příspěvků, správné znění příslušného výrazu se stalo jablkem sváru mezi odbornou i laickou veřejností. Přestože tento článek není prvním a zřejmě ani posledním příspěvkem na dané téma, byl bych rád, kdyby posloužil jako seriózní odpověď na dvě základní otázky. Jak se vlastně inkriminované termíny v češtině objevily? A dalo by se nějakým způsobem zjistit, který výraz je správný a který je pouhým nesmyslným patvarem?

Ke kořenům problému

Dynamický rozvoj informačních technologií a dalších oborů způsobuje, že je nutné hledat a nacházet stále nové a nové termíny, přičemž čeština pochopitelně musí držet krok. Někdy se objeví ryze český ekvivalent (v minulosti to byl například „počítač“), avšak mnohem častěji si termín zkrátka vypůjčíme z cizího jazyka, a to buď v původní podobě (například „software“), nebo v podobě určitým způsobem modifikované, počeštěné (například „aplikace“). Do této poslední skupiny spadají i tři výrazy, o nichž mluvíme.

Termíny se samozřejmě objevují příliš rychle, než aby je bylo možné dostatečně pružně kodifikovat, takže většina pokusů ověřit si nové termíny ve slovnících končí nezdarem. Mimo jiné se to týká i našich tří soupeřů. Kdybyste si otevřeli Akademický slovník cizích slov, objevíte sice příbuzné slovo „autentizovat“, ale autentizaci, autentikaci ani autentifikaci nenajdete. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě nabízí hned několik způsobů počeštění a že „posvěcená“ varianta zatím neexistuje, není nijak překvapující, že dosud nedošlo k jednomyslné shodě.

Snad by nám ale mohla pomoci krátká etymologická exkurze. Zkusme tedy vypátrat, odkud k nám jednotlivé termíny přišly, který z nich můžeme považovat za vítaného hosta a který za nežádoucího vetřelce.

Výlet za hranice

Při pátrání po původu diskutovaných slov se dostáváme až k řeckému výrazu authentikos a k latinskému authenticus. Právě z latiny se tento termín dostal do slovní zásoby moderních jazyků. Podívejme se, jak se s ním vypořádali v angličtině, francouzštině a němčině.

V angličtině se používá sloveso authenticate, jež znamená „prokázat, že je něco skutečné, pravdivé“ a z něhož je logicky utvořeno podstatné jméno authentication. Pokud bychom se tedy snažili o co nejvěrnější překlad z angličtiny, dospěli bychom zřejmě ke slovu autentikace, přičemž bychom využili stejný mechanismus jako například u slova communication (komunikace).

Ve francouzštině se zase důsledně používá slovo authentification, které je ekvivalentem anglického authentication a je utvořeno ze slovesa authentifier. Kdybychom tedy hledali cizokrajnou oporu pro slovo autentifikace, najdeme ho právě ve francouzštině.

Zbývá nám ještě němčina. Zde najdeme dokonce dvě varianty – die Authentifizierung a die Authentisierung. Přestože první varianta má v počtu výskytů na německých webech navrch, běžně se používají obě dvě, přičemž právě termín die Authentisierung by mohl být inspirací pro český výraz autentizace.

Návštěva v cizině nám tedy k rozluštění rébusu příliš nepomohla. Nezbývá nic jiného, než se zamyslet nad tím, jak jsou jednotlivá slova utvořena v češtině.

Termíny v češtině

Vzhledem k tomu, že slovní kořen všech diskutovaných termínů je stejný, mohla by nám posloužit snad jen krátká úvaha nad příponami. Ani jedna z nich sice není českého původu, ale v češtině se běžně používají a často se podílejí i na tvorbě nových výrazů. Několik příkladů:

  • -zace – absolutizace, aklimatizace, organizace, stabilizace, sterilizace a další
  • -fikace – diskvalifikace, falzifikace, glorifikace, identifikace, unifikace a další
  • -kace – implikace, indikace, intoxikace, komunikace, predikace a další

Dalším kritériem, podle něhož je třeba hodnotit přejaté termíny, je jejich schopnost přizpůsobit se specifikům českého jazyka – to znamená, zda je možné skloňovat je podle určitého vzoru, zda je možné ze slovesa pohodlně utvořit podstatné jméno, z podstatného jména jméno přídavné a podobně. Podrobme tedy naše kandidáty zkoumání v tomto světle:

  • autentizace – autentizovat, autentizační, o autentizaci, s autentizací…
  • autentifikace – autentifikovat, autentifikační, o autentifikaci, s autentifikací…
  • autentikace – autentikovat, autentikační, o autentikaci, s autentikací…

Zdá se, že ani na základě tohoto kritéria se nám nepodaří žádného kandidáta vyhodit z kola ven. Zřejmě tedy přišel čas požádat o vyjádření nejvyšší autoritu.

Co na to Ústav pro jazyk český

S laskavým svolením pana Chromého uveřejňujeme oficiální stanovisko oddělení jazykové kultury ÚJČ. První část tohoto vyjádření se týká sporu o dvě nejpoužívanější slova, tedy o autentizaci a autentifikaci:

Slovníky neobsahují ani jedno z těchto slov. Akademický slovník cizích slov zachycuje pouze podst. jm. „autentičnost“, „autenticita“ a sloveso „autentizovat“ (ověřovat, ověřit). Od toho odvozené podst. jméno je „autentizace“. Anglické „authentication“ se do češtiny překládá jako „ověření, legalizace, prokázání pravosti, důkaz pravosti“. Výraz „autentifikace“ jsme našli několikrát zachycený v databázi Českého národního korpusu, např.: mechanismy autentifikace vlastních systémů www – v počítačové praxi se běžně užívá. Domníváme se, že z hlediska slovotvorného jsou v pořádku výrazy „autentizace“, „autentizovat“, „autentifikace“ je rovněž přípustná – význam: ověření pravosti.

K termínu „autentikace“ zní vyjádření takto:

Výraz „autentikace“ má zhruba o polovinu méně výskytů v internetových vyhledávačích než „autentifikace“. Vzhledem k tomu, že otázku těchto tří slov nikdo z lingvistů vědecky neřešil, můžeme se v tuto chvíli omezit na to, že se jedná o další z možných variant.

V současné době tedy zřejmě není možné zodpovědně prohlásit jeden z termínů za správný a ostatní zatratit. Zbývá ale ještě jedna důležitá otázka – můžeme se smířit s tím, že nám v odborné terminologii straší několik výrazů, které mají naprosto stejný význam?

Synonymické termíny – co s nimi?

Kouzlo termínů spočívá v tom, že mají v dané odbornosti jednoznačný význam a že je tedy možné přesně je definovat. Není však podmínkou, aby neměly žádná synonyma. Naopak, existence dvou (nebo i více) souznačných termínů je nejen v češtině běžnou praxí. V lékařství vedle sebe pokojně spočívají termíny české a latinské (cukrovka – diabetes), ve sportovní terminologii výrazy ryze české a výrazy převzaté z angličtiny (postavení mimo hru – ofsajd, pokutový kop – penalta) a ve všeobecné terminologii výrazy jako kvalita a jakost.

Již zmíněná „sterilizace“ je zase zajímavým příkladem toho, jak se termíny s týmž významem, ale v odlišné formě, uchytily v různých vědních a průmyslových odvětvích. Termín sterilizace se dnes používá především v lékařství, kde je definován jednak jako „ničení, inaktivace mikroorganismů v určitém prostředí varem, vysokou teplotou…“, jednak jako „umělé vyvolání neplodnosti, sterility“. Naproti tomu v potravinářství se ujal termín sterilace, který je jakýmsi „polovičním synonymem“ termínu „sterilizace“. Je totiž definován jako „konzervování potravin varem, vysokou teplotou…“ (podle Slovníku cizích slov).

Ani obor informačních technologií není synonymických termínů ušetřen. Jen namátkou, dokážete spočítat, kolik se v češtině objevilo termínů označujících magazín uveřejňovaný na internetu? Možná se vám vybaví e-zine, e-zin, e-magazín, webzin, webzine, internetový magazín, snad i některé další výrazy. K žádným dramatickým sporům tehdy kupodivu nedošlo – každý začal používat termín, který mu vyhovoval, a necítil potřebu spílat ostatním. To, zda klid zbraní nastane i v případě autentizace, autentikace a autentifikace, je otázkou dosud nevyřešenou.

Závěr věci je…

Především bych se na tomto místě chtěl omluvit čtenářům, kteří očekávali jednoznačné a srozumitelné rozřešení celého sporu. Vím, že jsem toto rozřešení neposkytl. Na základě dosavadních poznatků bych nemohl s čistým svědomím vynést definitivní verdikt. Zároveň bych ale chtěl zdůraznit dvě zásady, jejichž dodržování by mohlo zmatky ohledně autentizace, autentikace a autentifikace přinejmenším omezit.

Ta první je, abychom se mezi jednotlivými termíny nesnažili hledat nebo uměle vytvářet rozdíly – jsou to skutečně synonyma, slova, která označují tentýž proces. Druhá, související zásada je, abychom dbali na jednotnou terminologii alespoň v rámci jednoho článku či jedné knihy. Souboj mezi autentizací, autentikací a autentifikací tím sice nerozhodneme, ale možná přispějeme k jejich pokojnému soužití.

A ještě citát z vyjádření šéfredaktora magazínu Interval.cz, pana Málka:

Patří k dobrému zvyku odborných periodik působit na kulturu vyjadřování autorů i čtenářů a napomáhat tak vzájemnému porozumění v oboru. K tomu slouží také interní redakční politika, která, mimo jiné, sjednocuje používání odborné terminologie v rámci daného periodika. K této politice ode dneška bude patřit důsledné používání termínu „autentizace“ ve všech našich dalších článcích. Věřím, že tento termín získá časem převahu, protože se jednodušeji píše a snáze vyslovuje než jeho synonyma.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

6 Příspěvků v diskuzi

  1. […] Proces ověřování identity uživatele se v českém prostředí také často nazývá autentifikace nebo autentikace. Osobně bych se těmto alternativním a možná i nesprávným termínům doporučoval vyhýbat. Ostatně, na toto téma již bylo napsáno dosti. […]

  2. Poprvé jsem si prohlížel vaši velmi zajímavou „poradnu“. V textech se velmi často vyskytují předložky „v, k, z, s“ na konci řádku, tedy nikoli u slova, ke kterému patří. Je to pouze důsledek formátování textu?

  3. Sterilizace x sterilace

    I v potravinářství se vyskytují oba termíny.
    „Připravíme živnou půdu, pak ji sterilizujeme a rozlijeme do Petriho misek. Následně stanovíme množství mikroorganizmů ve sterilované zelenině.“
    Obě slova, sterilace i sterilizace, znamenají ničení mikroorganizmů.
    Rozdíl v obou slovech je následující.
    Sterilizace se provádí v malém, důkladně a bez výrazného ohledu na cenu.
    Sterilace je ve velkém (průmyslově) a je šetrnější; zde se zohledňuje jednak ekonomické hledisko (kratší var není tak drahý) a jednak hledisko kvality potraviny (kdo by chtěl rozvařený kompot).
    Informace v článku není chybná, jen ji upřesňuji.

  4. Tak nevím, v jakém smyslu to používáte v potravinářství, ale pominu-li lékařství, tak se slova sterilace a sterilizace používají v ostatních oborech jako rovnocenná. Význam obou znamená úplné odstranění živataschopných organismů. Obojí se může provádět v malém i velkém. To, o čem mluvíte, jako o sterilaci, není sterilace, ale konzervace. Ta nezajistí, že prostředí je sterilní, ale redukci nebo inaktivaci mikroorganismů. Konzervaci můžete udělat různými způsoby fyzikálně nebo chemicky. Sterilace rovněž, bez ohledu na to, jestli to rozvaříte, či nikoli.

  5. Díky za pěkný článek.
    Aniž bych o tom někdy přemýšlel, používám občas slovo „autentifikace“, je to podobné slovu „identifikace“ — přijde mi to tak nejpřirozenější. Běžně se snažím cizí výrazy spíše nepoužívat, ale „ověřit totožnost uživatele“ mi přijde moc dlouhé.

  6. Možná jsem pouze zatížen dlouhodobým pobytem v anglofonních zemích, ale v češtině používám termín „autentikace“. Držím se přitom logiky, že drtivá většina odborné terminologie v oblasti informačních technologií byla převzata právě z angličtiny, a to nejen češtinou, ale třeba i zmiňovanou francouzštinou nebo němčinou.

Odpovědět