Hříchy pro šíleného korektora – používejte vedlejší věty

26. října 2018

Po delší odmlce je tu opět šílený korektor se svými nikoli šílenými tipy na zlepšení písemného projevu. A tentokrát se zaměříme na jev, který k naší mateřštině patří jako pivo k uzenému: vedlejší věty.

Nejde rozhodně o to, že bychom je neuměli tvořit či používat. Problémem však je, že velká část lidí na ně bůhvíproč zanevře, jakmile má zplodit cokoli písemně. Proč je to problém? Způsob vyjadřování je v našem jazyce na vedlejších větách do značné míry založený. V řeči je všichni používáme prakticky pořád, takže jakmile je začneme v textu nahrazovat jinými formulacemi, z našeho sdělení se vytrácí přirozenost a lehkost.

Nevěříte? Pak doufám, že vás v následujících odstavcích přesvědčím o tom, jak velkou roli používání vedlejších vět ve čtivosti textů hraje.

Jak na to

Než si na praktických příkladech ukážeme, jak užitečné je vedlejší věty používat, krátce si řekněme, jak se vlastně vyhnout tomu, že nám v textu budou chybět.

  1. Pište, jak mluvíte.

Tuhle poučku mám rád už kvůli tomu, jak je jednoduchá. Když sesmolíte nějakou větu, zkuste si představit, že se tutéž myšlenku snažíte říct kamarádovi u piva (nebo kamarádce u sklenky vína, to je jedno – a ten alkohol tam ani být nemusí). Zkrátka si v mysli živě vykreslete tu situaci, že sedíte s dotyčným u stolu a chcete mu danou myšlenku říct. Jak byste ji zformulovali? Jaké vazby a slova byste použili? Pak tuto formulaci jen učešte tak, aby odpovídala mluvnickým pravidlům a požadavkům spisovného jazyka (nějaké ty koncovky a tak) – a máte vyhráno.

  1. Hledejte řetězce podstatných jmen.

To, že by bylo dobré určité místo v textu přeformulovat, poznáte často tak, že se v něm nakupí vícero podstatných jmen za sebou. Lidé totiž v písemném projevu většinou nahrazují vedlejší věty právě podstatnými jmény nebo vazbami, které podstatná jména obsahují.

Jak si to představit v praxi? Pojďme se podívat.

Ukázky z praxe

V následujících čtyřech větách/souvětích zoufale chybí alespoň jedna vedlejší věta. Zkuste vymyslet, jak je přeformulovat, aby zněly přirozeněji (všechny příklady v tomto článku pocházejí z mé korektorské praxe):

  • Podniky hledaly způsoby, jak zvyšovat svou produkci bez nutnosti nabírat nové pracovníky.
  • Problém může vzniknout v důsledku neznalosti místních podmínek pojištěným.
  • V případě zájmu o aktuální informace prosíme o nahlášení e-mailové adresy.
  • Je vhodné sířit mošt až po sedimentaci z důvodu zabránění poklesu enzymatické aktivity.

Když uplatníme výše zmíněné poučky, vidíme, kde se stala chyba. Za prvé, tohle rozhodně není způsob, jak bychom danou myšlenku přirozeně vyjádřili v běžné řeči. A za druhé, všimli jsme si nahromadění podstatných jmen, což nám ukazuje, kde konkrétně vedlejší větu přidat.

V prvním příkladu vidíme úsek „produkci bez nutnosti“. Tuto vazbu se dvěma substantivy elegantně rozbijeme přidáním vedlejší věty:

  • Podniky hledaly způsoby, jak zvyšovat svou produkci, aniž by musely nabírat nové pracovníky.

Všimněte si použité techniky: Při transformaci vazby „bez nutnosti“ do podoby vedlejší věty se nám z podstatného jména „nutnost“ stalo sloveso („musely“). To je typický rys tohoto přístupu. Je to vidět i na příkladu č. 2, který upravíme stejně:

  • Problém může vzniknout kvůli tomu, že pojištěný nezná místní podmínky.

Znovu vkládáme vedlejší větu na místo, kde byla dvě substantiva za sebou („v důsledku neznalosti“). A z „neznalosti“ se stalo sloveso „nezná“. Všimněte si, že v tomto případě jsme se díky použití vedlejší věty navíc vyhnuli nepřirozeně vazbě se 7. pádem „neznalost pojištěným“. Že se takhle nemluví, viďte?

Ve třetí větě se nám hned spustí alarm u spojení „v případě zájmu“. V podstatě kdykoli někde vidíte spojení „v případě“, bývá přirozenější, aby alespoň následovala vedlejší věta začínající „že“ (v případě, že…). Dvě podstatná jména v závěru („nahlášení adresy“) potvrzují, že vedlejší věta se sem bude hodit. Výsledek může vypadat třeba takto:

  • Máte-li zájem o aktuální informace, nahlaste prosím svou e-mailovou adresu.

Typicky nepřirozenou vazbou s několika podstatnými jmény je i vazba ze čtvrtého příkladu, totiž „z důvodu zabránění“. Vedlejší věta nás této vazby lehce zbaví:

  • Je vhodné sířit mošt až po sedimentaci, aby se zabránilo poklesu enzymatické aktivity.

Všimněte si opakujícího se vzorce u jednotlivých příkladů: Ze slov či slovních spojení „bez“, „v důsledku“ a „z důvodu“ se staly spojky či předložky „aniž“, „kvůli“ a „aby“. A z následných podstatných jmen se stala slovesa.

A mimochodem: Přítomnost dvou substantiv za sebou i na konci („pokles aktivity“) ukazuje, že bychom mohli vložit ještě jednu vedlejší větu:

  • Je vhodné sířit mošt až po sedimentaci, aby se zabránilo tomu, že klesne enzymatická aktivita.

Z mého pohledu by stačila už předešlá úprava, ale ani touto nic nezkazíte.

Přijde vám, že celkem tři věty v tak krátkém souvětí nepůsobí dobře? Nenechte se mýlit – v běžné řeči se přesně takhle všichni vyjadřujeme, je to naprosto přirozené. A právě tak přirozeně to působí i v psaném textu.

Ještě o krok dál

Jistě vám neuniklo, že v uvedených příkladech jsme se v úpravách celkem drželi zpátky – v podstatě jsme neměnili zvolené výrazy, jen jsme pozměnili stavbu věty.

V praxi se ale ukazuje, že když po sobě nebo po někom jiném takto „polidšťujete“ text, bývá užitečné ve vedlejší větě zároveň vyjádřit myšlenku i nějakým přirozenějším slůvkem. Hned vám ukážu, co mám na mysli.

Zkusme podle nám již známého postupu vylepšit následující souvětí:

  • Nábytek je celoroční – nemusíte ho uklízet a řešit místo k uložení.

Zase vidíme řetězec substantiv, který nám napovídá, že lepší bude použít formulaci „řešit, kam ho uložíte“. Ale ruku na srdce, nedalo by se to říct ještě normálněji, ještě civilněji? Co třeba:

  • Nábytek je celoroční – nemusíte ho uklízet a řešit, kam ho dáte.

Podobně můžeme využít vedlejší větu a navíc použít civilnější výrazivo k vylepšení této věty:

  • Soustavné provádění úprav může vést ke zvýšení provozních nákladů.

Spojení „soustavné provádění úprav“ je zbytečně technické, takže když budeme do formulace zabudovávat vedlejší větu, můžeme to využít – nová formulace nám totiž umožní nahradit přídavné jméno příslovcem a napsat:

  • Když se pořád něco upravuje, může to zvýšit provozní náklady.

Na závěr mám pro vás dvě opravdové perličky. V následující větě, resp. souvětí si všimněte, jak krajně nepřirozené vazby autor použil a jak obě vyjádření „prokouknou“, když je vyjádříme normálně, lidsky… a s jednou vedlejší větou navíc.

  • Vzdělávací program přispívá ke snížení pocitu nezranitelnosti zaměstnanců a posílení jejich přirozené opatrnosti.
  • Jde o označení, u něhož z důvodu jeho podobnosti s ochrannou známkou existuje nebezpečí záměny na straně veřejnosti.

Tak nejprve k prvnímu příkladu: Co to „snížení pocitu“? Nebo „posílení opatrnosti“? Ale fuj! Umíte si představit, že si takhle budete povídat třeba s přáteli? Než vám prozradím své řešení, zkuste schválně sami popřemýšlet, jak byste větu změnili. Představte si, že před vámi sedí někdo, komu právě tuto myšlenku chcete vysvětlit…

Možná byste, tak jako já, řekli spíš:

  • I díky vzdělávacímu programu nebudou mít zaměstnanci takový pocit, že se jim nemůže nic stát, a budou si dávat víc pozor.

Není to lepší? Místo bezkrevných, úřednicky znějících vyjádření jako „pocit nezranitelnosti“ a „přirozená opatrnost“ nám vedlejší věty pomohly najít v nejlepším smyslu slova obyčejné slovesné formulace, jaké bychom patrně použili v běžné konverzaci.

A druhý příklad? Důkladně vycvičení tímto článkem jste určitě okamžitě zaregistrovali, že namísto „u něhož z důvodu jeho podobnosti“ bude nejlépe použít vedlejší větu a říct „… u něhož vinou toho, že se podobá ochranné známce…“

Ale já bych chtěl obrátit vaši pozornost především k závěrečnému úseku celého souvětí. Také vás spojení „záměna na straně veřejnosti“ zatahalo za uši? To by mělo. Ale nevadí, poradíme si – jednak sáhneme po vedlejší větě a jednak zkusíme vymyslet, jakým přirozeným slovesem se myšlenka záměny v tomto kontextu vyjádří. A je nám jasné, že můžeme napsat například:

  • Jde o označení, u něhož vinou toho, že se podobá ochranné známce, existuje nebezpečí, že si ho lidé budou plést.

Závěr

V tomto článku jsem se snažil na příkladu osmi vět či souvětí ze své korektorské praxe ukázat, jak moc může úroveň vašich textů pozvednout to, když nezapomínáte na vedlejší věty. Snad se mnou budete souhlasit, že ve všech osmi případech je nová verze čtivější a přirozenější.

Čeština jen zřídka vyjádří rozvitou myšlenku bez vedlejší věty. Až tedy budete příště tvořit nějaký delší text (nebo ho po sobě následně číst), všímejte si dlouhých vět, které nejsou souvětími, hledejte řetězce podstatných jmen a mějte se na pozoru před vazbami typu „v důsledku“ nebo „z důvodu“. Když na taková místa narazíte, zkuste zavřít oči a představit si, že tu myšlenku chcete úplně normálně někomu říct. Neupínejte se přitom ani k už použitým výrazům.

Dost možná zjistíte, že danou myšlenku nejlépe a nejpřirozeněji vyjádříte za použití vedlejší věty.

Pište správně česky – poradna šílených korektorů

Právě v těchto dnech vychází znovu rozšířené a upravené vydání praktické příručky z pera šílených korektorů „Pište správně česky“ s desítkami stran nového textu.

Druhé aktualizované, rozšířené vydání této praktické příručky je určené všem, kdo chtějí psát správně, čtivě, hezky a s chutí.Nepříliš oblíbené suchopárné definice v co největší míře ustoupily konkrétním a snadno pochopitelným příkladům, které nezřídka vycházejí přímo z korektorské praxe autorů.

Mohlo by vás také zajímat

Nejnovější

1 komentář

  1. M

    Led 16, 2019 v 0:55

    „Šílence“ jsem už dlouho nečetl, ale neztratil nic na postřehu a kvalitě. Díky

    Odpovědět

Napsat komentář: M Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *