Na webové prezentaci Ministerstva informatiky (MI) byla na konci minulého měsíce zveřejněna zpráva oznamující dokončení Bílé knihy o elektronickém obchodu, její předložení k připomínkovému řízení a k veřejné diskusi, která bude ukončena 15. dubna. Do vlády bude kniha předložena ke konci tohoto měsíce. Mnoho času na reakci veřejnosti není a je proto překvapující, že výpis připomínek na serveru MI byl v době přípravy tohoto článku ještě prázdný.

Ukončením činnosti ÚVIS byl zrušen i jeho webový server a tak při hledání konečného oficiálního textu Zelené knihy pravděpodobně neuspějete. Jednu verzi určenou k veřejné diskusi jsem objevil na serveru E-commerce.cz. Podobně odkaz ze zasedání vlády v lednu 2002, směrovaný na podrobné usnesení k Zelené knize, nefunguje. Dost mě to znepokojilo, protože představa, že by v podobném stavu byly na internetu i jiné důležité vládní dokumenty, je pro mne jako občana značně iritující.

Asi není na škodu připomenout, že termín „zelená kniha“ se obvykle používá pro dokument, který popisuje stav určité problematiky. Termín „bílá kniha“ pak pro dokument, který zahrnuje opatření jak tento stav změnit či upravit. Je proto logické, že projednání Zelené knihy elektronického obchodu vyústilo v požadavek pokračovat v započaté práci ve formě Bílé knihy a zformulovat konkrétní opatření na podporu elektronického obchodu v naší republice.

Ing. Dana Bérová, ředitelka sekce e-Government MI, charakterizovala Bílou knihu jako dokument, který se snažil zbavil elektronický obchod mýtů a proklamací, dřívější podklady/1999-2008 zjednodušit a opřít o příslušné zahraniční materiály, jako jsou materiály Evropské unie a další. Při zpracování byl respektován princip předpokládající, že by měl být rozvoj elektronického obchodu stimulován především potřebami soukromého sektoru a na základě požadavků a situace na trhu. Stát by měl při tom zajišťovat stabilní právní prostředí a rovné podmínky pro všechny subjekty a chránit veřejný zájem.

Zveřejněný dokument se zabývá legislativními bariérami, které překážejí rozvoji elektronického obchodu v naší republice a uvádí způsoby, jak je odstranit. Ing. Bérová připomněla dva nejvíce rozšířené názory. První, zastávaný zejména teoretiky, tvrdil, že rozvoji elektronického obchodu u nás brání celá řada vážných legislativních příčin. Při dotazech na konkrétní bariéry nebyli zastánci tohoto názoru schopni příčiny specifikovat. Druhý názor, názor praktiků, viděl hlavní důvody pomalého rozvoje elektronického obchodu především ve vysoké ceně internetu, v jeho malé dostupnosti a v nedostatečném rozvoji platebních mechanizmů použitelných na internetu. Po příslušné analýze se ukázalo, že kromě některých drobných legislativních nepřesností a nedomyšleností neexistuje v českém právu nějaká vážnější bariéra překážející rozvoji elektronického obchodu.

Proto se Bílá kniha zaměřila pouze na konkrétní kroky legislativních úprav vedoucích ke zpřesnění právního prostředí pro elektronický obchod. Součástí těchto úprav má být i transpozice příslušných směrnic a doporučení Evropské unie do našeho právního řádu a výklad Ministerstva financí, který by měl směřovat k definování způsobů jak správně využívat elektronické nástroje, zejména aby nevznikaly pochyby o možnostech a způsobech jejich používání.

V textu Bílé knihy mne osobně zaujaly pasáže, které se týkaly zákona o elektronickém podpisu, zejména potřeby legislativního zakotvení a ošetření tzv. časového razítka, případně zřízení institutu elektronického agenta autorizující osoby, který by umožňoval identifikaci tvůrce autorizované datové zprávy a byl schopen zjistit případný nesoulad s originálem. Negativní dopady zákona o platebním styku, který fakticky znemožnil existenci mikroplatebních systémů na internetu, se snaží Bílá kniha eliminovat návrhem změny v podmínkách vydávání elektronických peněžních prostředků. Doporučuje obecně povolit jejich vydávání bez předchozího souhlasu ČNB a stanovit vysoké sankce při porušení stanovených povinností.

Každého jistě zaujmou některá statistická data uváděná v Bílé knize, která se týkají našeho elektronického obchodu a která porovnávají naši situaci se situací v Evropské unii. Tak například v roce 2001 uskutečnilo u nás elektronický nákup 22 % společností s deseti a více zaměstnanci, v roce 2002 pak 34 % společností. Elektronický prodej uskutečnilo v roce 2001 14 % společností, v roce 2002 33 % společností. Průměrné hodnoty pro Evropskou unii se pohybují o několik procent výše. Co do velikosti realizovaných elektronických obchodů jsme na tom dost špatně. Jestliže na počátku roku 2001 uskutečnilo 14 % společností zemí západní Evropy nákup alespoň na úrovni 1 % svých celkových nákupů a 6 % společností prodej alespoň na úrovni 1 % svých celkových prodejů, tak analogické podíly u nás jsou doposud statisticky nezachytitelné.

Trochu lepší výsledky máme v přístupu českých firem na internet a v jejich prezentaci na webu. V roce 2000 mělo na Internet přístup 75 % českých podniků, v roce 2001 to bylo 86 %, předpoklad pro rok 2002 je 90 % společností. V roce 2000 mělo v České republice webové prezentace 40 % podniků, v roce 2001 již 57 % a v roce 2002 jich bylo 60 %. V Evropské unii mělo v roce 2001 přístup na internet 68 % podniků, webové prezentace 46 % podniků.

Ministr Vladimír Mlynář ke statistickým otázkám v žertu poznamenal, že Česká republika vysoce vede nad zeměmi Evropské unie ve využívání internetu v noci, tedy v době, kdy je telefonní připojení k internetu nejlevnější. Sám si je vědom jeho vysoké ceny. Řešení vidí v tom, že stát jako majoritní vlastník Českého Telecomu ovlivní obsazení vrcholových manažerských míst v této společnosti tak, aby se její vedení chovalo tržně, zvětšovalo telekomunikační koláč a nepřelo se o existující podíl na trhu. Věří, že takový přístup spolu s konkurenčními tlaky ostatních operátorů změní situaci a že na konci roku si již nebudeme stěžovat na drahé připojení k internetu. Teprve kdyby tato cesta nevedla k cíli, bude zvažovat ostřejší kroky.

Že cenová dostupnost Internetu je pro jeho využívání zásadní věcí, potvrdila i anketa Livenet.cz, která proběhla v letošní akci Březen – měsíc Internetu a byla zaměřena na Internet a Evropskou unii. V ní více jak 60 % respondentů vyjádřilo názor, že by je zlevnění on-line služeb ve srovnání s klasickými dostatečně motivovalo k většímu využívání internetu. Na otázku „Kdo by mohl změnit k lepšímu dostupnost internetu pro všechny občany ČR?“ nejčastější odpověď zněla: Český telekomunikační úřad a Ministerstvo informatiky. Věřme, že jedna z těchto institucí nebo obě dvě zasáhnou tak, abychom se co nejdříve dočkali nejen rozumného zlevnění přístupu na internet, ale i jeho zrychlení…

Související články

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět