Vzpomínáte si na dobu, kdy se počítače programovaly přepínači a manuál byl dělník živící se ruční prací? Vzpomínáte si na dobu, kdy měly diskety metr v průměru a manuál se skládal z popisu zapojení elektronek? Vzpomínáte si na dobu, kdy se počítače lisovaly z gumy a manuál míval tři strany anglického textu? Vzpomínáte si na dobu, kdy harddisk PC měl 20 megabytů a manuály se kopírovaly na cyklostylech? Vzpomínáte si na dobu, kdy vznikl World Wide Web a manuály se staly dostupnými všem?

V době, kdy jsem se dostal k zázraku jménem počítač, bylo už PC nějaký čas na světě. Nezažil jsem už obří sálové počítače, na rozdíl od mé matky, která jim obětovala nejlepší roky svého života (včetně několika měsíců se mnou v zárodečném stavu, anžto odborného personálu býval chronický nedostatek). Ani ona už ovšem nepamatovala borce, jakým byl například Seymore Cray, který dokázal do svého superpočítače namačkat kompletní operační systém prostřednictvím přepínačů na čelním panelu. Zpaměti, bez manuálu.

Počítače dneška jsou již mnohem složitější něž stařičký Cray 1, alespoň co se týče softwéru. Žádný „opravdový programátor“ vám už nenaťuká kompletní aplikaci zpaměti. V době nástrojů pro rapid development by to ani nemělo smysl. O to více se do popředí dostává nezbytný programátorův pomocník v podobě manuálu. Ani integrované vývojové prostředí, vybavené systémem kódových šablon a podobnými pomůckami, nemůže manuál nahradit, nemůže kompletně obsáhnout veškeré záludy programovacího prostředí, ve kterém pracujete.

Začít s webdesignem je snadné. Stačí si přečíst nějaký ten článek v DNES a už to jede. Záhy ovšem takový „začátečník“ narazí na hranice svých schopností. Co tedy udělá? Ne, nekoupí si odbornou publikaci, vždyť by těch tří stovek byla hříšná škoda. Ne, nejde hledat na netu, vždyť přeci neumí anglicky a domácí zdroje pozoruje jedním okem, pokud vůbec. Jde za tím nejlepším zdrojem – ne, není to manuál – jde za odborníky v nejbližším auditku nebo na nějakém fóru, kde položí svou důležitou otázku, například „Jak nabarvím tohle na růžovo?“ A co udělá odborník? RTFM!

Zkratka RTFM se přepisuje mnoha různými způsoby, nejčastěji asi jako „Read the fucking manual!“, ale existují i jiné přepisy, takže si můžete vybrat podle momentální nálady a úrovně vlastní útlocitnosti. Zahlédnete-li ji někde, znamená to, že položená otázka je tak triviální, že ji v manuálu najdete i bez odkazu na přesnou URI. Zároveň to znamená, že jste právě zneužili jednoho ze znalejších uživatelů internetu a ztratili potenciální zdroj pomoci pro případ opravdu závažného problému. Neznamená to, že onen člověk je namyšlený a povýšenecký sobec, tací se většinou v odborných fórech nevyskytují, ať už si myslíte cokoli.

World Wide Web, ač vznikl coby přístupná platforma pro šíření odborných informací, velmi dlouho nešířil žádné odborné informace o sobě samém. V době kamenné, tedy před nějakými deseti nebo dvanácti lety, existovalo jen několik málo kvalitnějších stránek, většinou dílek informačně podvyživených jednotlivců narazivších na nějaký zajímavý off-line zdroj, ty ale nebylo snadno objevit. Pokud člověk nedostal tip na konkrétní URI, zbývaly mu jen katalogy, povětšinou také soukromé a hrubě neefektivní. Naproti tomu dnes už je zdrojů dostatek.

Možná jste si povšimli, že jsem o něco výše napsal slovo „začátečník“ s uvozovkami. Nejde o náhodu. Toto slovo je v našich krajích snad ještě zprofanovanější než slovo „soudruh“. Já osobně jsem ochoten za začátečníka považovat jen toho, kdo má chuť se něco naučit nebo se něčím (nemusí to být zrovna webdesign) seriózně zabývat. Pokud někdo toto slovo zneužívá jako omluvu pro vlastní neschopnost, neomalenost a neochotu, pak si jej rozhodně nezaslouží.

Chcete-li se vyhnout zbytečným problémům, naučte se používat volně dostupné zdroje informací! Jen vy sami znáte svůj problém v jeho plné šíři, takže můžete nalézt adekvátní řešení. Pokud hledáte řešení problému sami, ušetříte si množství času a někdy třeba naleznete alternativní postup, který bude mnohem vhodnější. Při hledání odpovědí na jednoduché otázky si také uděláte dobrý přehled o potenciálních zdrojích informací, které pak budete mít v případě složitějšího problému hezky po ruce. Neumíte-li anglicky, nevadí, většinu textů zvládnete se slovníkem v ruce a časem tento univerzální dorozumívací prostředek ovládnete tak, jak vám ho žádný učitel do hlavy nenatlačí…

Manuály a jiné informační zdroje

Abych jen planě nemoralizoval, pokusil jsem se vytvořit malý přehled zdrojů, které vám pomohou se zorientovat, stát se začátečníky a postupně i pokročilými webdesignéry. Asi z vás neučiní guru, ale zjednoduší vám i vašemu okolí život, a to už stojí za trochu námahy. Snažil jsem je seřadil tak, jak byste je měli procházet, od základních po pokročilé, podle závažnosti vašeho problému, nejlepších výsledků ale získáte kombinací několika z nich. Tento výčet není úplný, upozorňuje pouze na ty nejobvyklejší a nejsnáze dostupné zdroje.

Monografie

Monografií se v laické řeči obvykle rozumí kniha, většinou tištěná neboli off-line. V našem případě jde buď o referenční příručku, učebnici nebo sbírku případových studií. Referenční příručku využijí především ti, kteří se nemohou spolehnout na neustálý přístup k internetu. Učebnice je vhodná pro začátečníky, protože jim může odborné informace zprostředkovat méně odborným jazykem a tím je připravit na příjem náročnějších textů. Sbírka případových studií je dobrá pro středně pokročilé profesionály, kterým umožňuje rychlou orientaci v častých problémech a chrání je tak od neustálého vynalézání kola.

Pokud studujete zcela neznámý problém, doporučuji vám pořídit si nějakou „začátečnickou“ monografii, která vás uvede do věci. Tištěné manuály a středně odborné publikace nejsou moc dobrou investicí, protože zastarávají příliš rychle. Naopak se vyplatí koupit vysoce specializovanou publikaci o nějakém dílčím problému, který lze v knize propracovat do mnohem větší hloubky při zachování potřebného komplexního náhledu. Většina monografií bohužel nemá legální on-line verzi, proto se vyhněte jejich stahování ze stránek mimo oficiální website nakladatele.

Přehled odborných monografií pro webdesignéry z české produkce se snaží zprostředkovat Odborné knihkupectví Interval.cz, zahraniční publikace pak nejspíše najdete na Amazonu.

Elektronické manuály

Manuály a vůbec dokumentace čehokoli v elektronické podobě je páteří všeho webdesignérského snažení. Některé nástroje mají dokumentaci vestavěnou, což je velmi pohodlné a uchrání vás to od konfliktů různých verzí používaného prostředí. K většině technologií se na internetu dá najít elektronický manuál, který si můžete stáhnout na svůj lokální počítač a používat dle libosti. Nejlepší jsou ale elektronické manuály přístupné on-line, protože mohou zahrnout nejširší spektrum problémů, snadno se aktualizují a přitom mohou udržovat informace o různých verzích té které technologie.

Špičkou mezi on-line manuály současnosti je nejspíš manuál PHP. Kromě popisu jednotlivých funkcí obsahuje také uživatelské (vývojáři moderované) komentáře, které jsou často užitečnější než suchý popis jednotlivých funkcí, protože řeší jejich aplikaci v reálném prostředí. Trochu pozadu je manuál k MySQL – texty nejsou tak kvalitní a především přístup k informacím je poněkud problematičtější, protože nelze použít „inteligentních“ URI (viz například http://www.php.net/string). Příznivce technologií Microsoftu zase potěší MSDN Library. Princip je trochu odlišný, výsledek skoro stejný, škoda jen absence uživatelských komentářů přímo pod texty. A mohl bych pokračovat do nekonečna, každá používanější technologie má nějaký podobný zdroj.

On-line manuál je první místo, kam byste měli se svým problémem zamířit. Věřte, že letmým nahlédnutím do manuálu okamžitě získáte většinu potřebných informací. Většinu problémů už předvídali vývojáři a zbytek už určitě řešil před vámi někdo jiný. Pouze výjimečně se vám stane, že přijdete s něčím, co není zcela triviální a nač vám manuál neodpoví.

Odborná periodika

Odborná periodika, především různé magazíny, jsou významově něčím mezi monografií, manuálem a odborným fórem. Jejich největším přínosem je zprostředkování dvou kategorií informací – jednak popisu obvyklých řešení elementárních problémů a druhak široké sbírky příkladů z praxe v podobě zjednodušených případových studií. Málokdy zde naleznete hotová řešení, informace z článků by vám však měly napovědět, jakým směrem postupovat. Soustavným sledováním i zdánlivě odtažitých témat si navíc můžete rozšířit své obzory a ve chvíli, kdy na nějaký problém narazíte, budete už znát jeho řešení nebo budete vědět, kde ho hledat.

Doporučovat nějaké konkrétní zdroje nemá vcelku smysl, proto tak zde ani neučiním. Každá technologie si časem najde nějaké periodikum, kolem kterého se soustředí kvalitní odborníci a odborná veřejnost. Jsem si zcela jist, že na takové „studny“ narazíte ihned, jakmile se začnete o zvolenou technologii zajímat.

Odborná fóra a diskusní skupiny

Odborná fóra a diskusní skupiny jsou mimořádně důležitým informačním zdrojem, i když se to na první pohled nezdá. V zásadě umožňují vytváření menších odborných komunit, které se spolupodílejí na řešení problémů svých členů. Odbornými fóry proudí zdaleka nejvíce informací, jsou nejflexibilnější, poskytují konkrétní řešení a zdolají prakticky jakýkoli problém. V rámci jednotlivých technologií se fóra většinou dělí podle konkrétního technického aspektu nebo, což je častější, podle odborné úrovně svých členů.

Každý člověk by měl být členem nějakého odborného fóra a sledovat ho i tehdy, když nemá žádný problém a necítí se natolik sebevědomě nebo nemá čas na to, aby do fóra přispíval. Fórum je sítí, která vám může zachránit kariéru nebo i život, a to myslím vážně, bez přehánění. Musíte však ctít nepsaná pravidla, která na každém z nich platí, a pečlivě hospodařit se svým vlastním odborným kreditem. Pokud je fórum určeno pro začátečníky, můžete v něm klást začátečnické otázky. Přesvědčte se ale nejprve, že na ně nenaleznete odpověď jinde, většinou v manuálu. Pokud budete volat o pomoc pokaždé, když narazíte na nějaký drobný zádrhel, se skutečně závažným problémem vám už nikdo nepomůže.

Co se týče tuzemských odborných fór, pro začátečníky je vhodné například naše Interfórum, širší záběr pak má například fórum na serveru Builder.cz. Silné webdesignérské komunity mají diskusní servery HofyLand, Nyx a Okoun. Kupodivu, přes občas halasně prezentovanou řevnivost, se tyto komunity značně prolínají a na všech těchto serverech dostanete na svůj dotaz stejnou odpověď, často od stejného člověka (spolu s doporučením nespamovat všechny servery v okolí).

Vyhledávače

Vyhledávače jsou zvláštní skupinou takzvaných sekundárních zdrojů. To znamená, že ony samy žádný obsah nevytvářejí ani nijak nepodporují jeho vznik, pouze procházejí již existující zdroje a zprostředkovávají k nim přístup. Tyto nástroje obvykle „vidí“ pouze volně přístupné zdroje, což není nikterak na škodu, protože takových je většina, alespoň v oblasti webdesignu, a o jiné zdroje (uzavřená fóra, placené databáze) asi nebudete mít zájem, vzhledem k jejich problematické přístupnosti. Výhodou vyhledávačů je, že postihují velké množství primárních zdrojů, ke kterým poskytují centralizované vyhledávací rozhraní. To v důsledku znamená, že je lhostejno, kdo, kdy nebo kde řešil váš problém, vyhledávač řešení nalezne a naservíruje vám ho až pod nos.

Použití vyhledávače je na místě tehdy, pokud nevíte, kam přesně se podívat v manuálu, nebo máte dojem, že jste řešení svého problému už někde viděli, ale nevíte kde. V každém případě byste vyhledávač měli použít předtím, než položíte dotaz do odborného fóra, jinak se vám snadno stane, že vás místní osazenstvo odkáže právě na vyhledávač. Za všechny vyhledávače zde zmíním alespoň nejobecnější Google a můj nejoblíbenější domácí nástroj Jyxo, který má výhodu v tom, že prochází pouze českojazyčné zdroje (za jeho největší mínus považuji absenci slovenské verze).

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět