Shlédnout, nebo zhlédnout? List s nabídkou, nebo list z nabídkou? Kdo z koho, nebo kdo s koho? Pokud jste už někdy podobné dilema řešili, možná mi dáte za pravdu, že vybrat správnou variantu nebývá v těchto případech úkol z nejlehčích. V tomto článku bych se rád zmínil o několika zásadách, kterými se správné psaní „s“ a „z“ v předložkách a předponách řídí.

Nejprve bych si ale dovolil krátce zavzpomínat na blahé časy své školní docházky. Psali jsme diktát. Diktáty jsem měl rád, protože jsem si pomocí nich vylepšoval známku z češtiny. Tentokrát se v něm ale objevilo slovo, které jsem považoval za zradu. Už si nevzpomínám, zda to bylo slovo „stmívat“ nebo něco podobného – každopádně jsem nevěděl, zda na začátku má být „s“ nebo „z“. A jako jedenáctiletý žáček bez špetky nadhledu jsem začal propadat panice.

Zdůvodňování jsem se nikdy neučil – vždycky jsem spoléhal na jakýsi šestý smysl, který ale tentokrát totálně selhal. Zkusil jsem tedy oblíbenou metodu „napíšu to obojí a uvidím, co bude líp vypadat“. Vypadalo to úplně stejně. Nastal vnitřní boj. Každou verzi, kterou jsem napsal, jsem vzápětí škrtl jako nesmyslnou. Na konci hodiny jsem tak odevzdával papír, v jehož prostředku se skvělo několik odpudivě vyhlížejících škrtanců. Asi nemusím dodávat, že jsem si nakonec vybral špatně a následující hodinu jsem musel celé třídě u tabule vysvětlovat své myšlenkové pochody.

Ač to tak možná nevypadá, nevyprávěl jsem tuto historku z pouhé nostalgie. Chtěl jsem na ní ukázat, že ke správnému psaní „s“ a „z“ je velmi užitečné alespoň částečně pochopit zákonitosti, kterým jejich psaní podléhá. A o to se zde pokusíme.

Používání předložek „s“ a „z“

Jako pozitivní skutečnost bych uvedl, že psaní předložek „s“ a „z“ nepodléhá prakticky žádným výjimkám a speciálním pravidlům. Plně se totiž řídí pádem slova, se kterým se daná předložka pojí. Podaří-li se nám tedy správně určit pád a zapamatovat si, ke kterému pádu se vztahuje která předložka, máme vyhráno.

Předložka „z“ se používá výhradně ve spojení s 2. pádem (koho, čeho). Proto vstáváme z postele, čteme články z novin, vybíráme z nabídky, slézáme z koně, sbíráme věci ze stolu. Jedna výjimka, respektive možnost učinit výjimku, tu ale přece jenom je. Pokud totiž chceme zdůraznit pohyb z povrchu pryč nebo z povrchu dolů, můžeme použít i předložku „s“ (shodit se stolu, se skříně). Zdůrazňuji ale, že je to jen možnost, která se navíc příliš nevyužívá. Budeme-li si tedy pamatovat, že s 2. pádem se pojí předložka „z„, určitě neuděláme chybu.

Předložka „s“ se pojí především se 7. pádem (kým, čím). To znamená, že mluvíme s rodiči, pročítáme časopis s inzeráty, konstatujeme s radostí, utíkáme se strachem. Nic složitého. Rád bych ale upozornil ještě na jednu kuriozitu. Už jste si někdy všimli vyjádření „kdo s koho„? A přišlo vám podivné to „s“? Pokud ano, tak vězte, že „s“ je v tomto případě použito správně. Nejedná se totiž o 2. pád, nýbrž o pád čtvrtý. V dnešní době se toto spojení používá už jen v knižních obratech „kdo s koho“ a „být s to“ (tedy být schopen).

Správné psaní předpon „s-“ a „z-„

Na základě vlastní zkušenosti si dovoluji vyslovit názor, že naučit se dobře pracovat s předponami „s-“ a „z-“ je ještě o poznání těžší, než zafixovat si poučky o psaní výše zmiňovaných předložek. I zde je ale v každém případě užitečné pochopit principy, na jejichž základě se předpony „s-“ a „z-“ k jednotlivým slovům přiřazují. Zkusme si tedy ty základní krátce shrnout.

Předpona „s-“ se používá…

  1. V případě, kdy dané slovo má význam směřování dohromady (na jedno místo, k vytvoření celku a podobně).
    • Slova, v nichž se občas chybuje: sbalit, shromáždit (se), shluk, seschnout, sdílet, splést, sblížit (se) a podobně.
  2. V případě, kdy dané slovo označuje směřování shora dolů nebo z povrchu pryč.
    • Slova, v nichž se občas chybuje: sklouznout, shánět, shodit, spustit, stáhnout, sprovodit a podobně.
  3. V některých ustálených případech.
    • Obvyklá slova: schovat (se), skonat, skončit, spáchat, stěžovat si, strávit a podobně.

Předpona „z-“ se používá…

  1. Při tvoření dokonavých sloves, která vyjadřují výsledek děje popsaného základovým slovesem (nedokonavým). Výjimku samozřejmě tvoří případy popsané v bodech 1 a 2 předchozího oddílu.
    • Několik příkladů: zaktualizovat, zorganizovat, zbarvit, zblednout, zemřít, zchudnout, zjistit, zkritizovat, zkřivit, zpustnout, zpozorovat, ztížit a podobně.
    • S předponou „z-“ se píšou i slovesa nedokonavá, která jsou od těchto sloves utvořena, tedy například zmírat, zjišťovat a podobně.
  2. Při tvoření sloves přímo z podstatných a přídavných jmen – tato slovesa potom označují proces, kdy se něco stane tím, co znamená základové slovo (kapalný - zkapalnit, ocel - zocelit).
    • Další příklady: zdokonalit, zdůraznit, zesměšnit, zhudebnit, znárodnit, znehodnotit a podobně.
  3. V některých ustálených případech.
    • Obvyklá slova: zhostit se, zkoumat, zkoušet, zpívat, zpytovat a podobně.

Když „s-“ a „z-“ určují význam…

Čas od času je možné zaslechnout názor, že „pravopis je k ničemu, hlavně, že si rozumíme“. Nechci se pouštět do dlouhého zdůvodňování, proč tento názor nepovažuji za správný. Spíš bych rád na problematice předpon „s-“ a „z-“ ukázal, že mezi pravopisem a tím, „že si rozumíme“, může být souvislost. Uvedeme si několik dvojic slov, u nichž tyto předpony více či méně odlišují význam.

  • sběhnout (z kopce dolů), ale zběhnout (z armády – dezertovat)
  • slézat (se jak švábi na pivo), ale zlézat (hory)
  • stéci (voda ze střechy), ale ztéci (hradby)
  • shlédnout (z výšky dolů), ale zhlédnout (film)
  • správa (řídící instituce), ale zpráva (informace o něčem)
  • spravit (opravit nějakou vadu), ale zpravit (informovat)
  • svolit (souhlasit, připustit), ale zvolit (vybrat)

Ve výčtu těchto významově odstíněných dvojic bychom mohli pokračovat relativně dlouho. Myslím si však, že uvedené příklady pro náš rozbor stačí. Znovu bych ale chtěl podotknout, že veškeré informace vycházejí z nejnovějších Pravidel českého pravopisu, kde je možné najít i mnohem podrobnější pojednání o tomto tématu.

V úvodu článku jsem vzpomínal na své dětské patálie. A i když od té doby uběhla již řada let, přiznávám se, že „s“ a „z“ mě do určité míry pronásledují dodnes. Některé věci si už člověk pamatuje, jiné musí stále lovit v moudrých knihách. Několik pouček jsem si zopakoval při psaní tohoto článku. Doufám, že alespoň některé z nich budou užitečné i pro vás.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

7 Příspěvků v diskuzi

  1. Diky za clanek, ten 4. pad u „kdo s koho“ se mi taky nezda … Urcite zni lepe „Kdo z (bez) koho/ceho“, tj. 2. pad, nez „Kdo s (vidim) koho/co“. Divne …

  2. Na jednom přijímacím pohovoru jsem dostal mj. doplňovačku s/z.
    Byla tam také věta: Zloděj …cizil automobil.
    Co patří doplnit?
    Kupodivu „od“. Zda to věděl i zadavatel doplňovačky – dodneška nevím.
    odcizit=ukrást
    zcizit=změnit vlastnictví, prodat, darovat

  3. Pokud to ještě někoho zajímá odpověď na otázku z 13.12.2009 může být například jeden z nás.

    Pro Petara: Vzal jsem si s sebou lyže, ale praštil jsem sebou už cestou na sjezdovku.

Odpovědět