V dneším článku si povíme něco o standardizaci na webu a trochu blíže si představíme World Wide Web Consortium (W3C) a jeho činnost. Pokud tedy máte v této oblasti nejasnosti nebo si chcete něco zopakovat, neměli byste dnešní článek minout.

Proč je standardizace důležitá?

Standardizace je pojem, o kterém se v poslední době ve webdesignerské komunitě opět začíná hodně mluvit. Souvisí to s jakýmsi návratem webu ke své podstatě, kdy nejdůležitější v HTML dokumentu je správně strukturovaná informace. Proč je ale standardizace tak důležitá?

Představte si situaci, kdy by na webu žádné standardy neexistovaly. Tím pádem by každý výrobce prohlížeče mohl používat vlastní jazyk pro návrh webových stránek, vlastní protokol pro komunikaci mezi serverem a prohlížečem a podobně. Tvůrce stránek by v takovém případě musel implementovat všechna taková řešení, což by bylo velmi nákladné a náročné, nebo jednoduše podporovat jen vybrané prohlížeče. Takové prostředí by potom velmi nahrávalo vzniku neprůhledných monopolů, což, jak sami uznáte, je vcelku neúnosná situace.

Naštěstí ale v mnoha oblastech lidské činnosti existují relativně nezávislé, neziskové standardizační organizace. V oblasti informačních technologií můžeme jmenovat například organizace ISO, ECMA nebo náš dnešní objekt zájmu, W3C (World Wide Web Consortium). Ty produkují veřejné normy a starají se o jejich propagaci. Tyto normy jsou vyvíjeny odborníky v příslušných oblastech a navíc jsou většinou přístupné komentářům okolí, a proto obsahují obvykle nejlepší možná řešení. Pro všechny subjekty pohybující se v dané oblasti je potom nejjednodušší tyto normy používat, protože si mohou být jisté, že s takovými produkty nebude mít problém žádný jiný subjekt z dané oblasti, a navíc nemusí utrácet prostředky na vývoj vlastních řešení.

Struktura W3C a technické zprávy

W3C založil v roce 1994 jeden z duchovních otců webu, Tim Berners-Lee, v zájmu jeho standardizace. Dnes je v této organizaci přímo angažováno kolem 60 lidí a mnoho spolupracovníků, což ale není až tak důležité.

W3C ustanovuje mnoho Aktivit (Activities), které se zabývají nějakým bližším problémem (např. HTML Activity). Tyto Aktivity se dále dělí na různé Skupiny (Groups), které se zabývají opět konkrétnějšími problémy. Pokud na úvodní stránce www.w3.org kliknete v levém sloupci na jeden z okruhů, kterými se W3C zabývá, obvykle se dostanete na stránku takovéto skupiny. Zde se nachází informace o tom, čím se skupina zabývá, nejnovější zprávy z její práce a odkazy na produkty činnosti skupiny.

Těmito produkty bývají většinou takzvané technické zprávy (technical reports) nebo někdy též open-source software (z této oblasti můžeme jmenovat známý validátor HTML Tidy).

Právě o technických zprávách si nyní povíme něco blíže, protože jsou tím nejdůležitějším, co W3C produkuje. Můžeme je rozdělit do dvou skupin:

  1. Note (poznámka) – je veřejným zachycením myšlenky, komentáře nebo dokumentu. Nemá status specifikace, proto není závazná, slouží často spíše jako doplněk (něco navíc) ke specifikaci, vysvětlující materiál ulehčující pochopení specifikace a podobně, označení poznámka je ostatně velmi výstižné pro tento druh zprávy. Mohou takto končit i nedotažené specifikace (viz druhý bod). Tyto zprávy musí projít přijímacím postupem uvnitř W3C, a proto také mají určitou prestiž.
  2. Recommendation track technical reports (zprávy, které procházejí přijímacím procesem, na jehož konci se stávají platnou specifikací). Tyto zprávy procházejí následujícími čtyřmi stádii, v každém získávají konkrétnější a propracovanější podobu, na konci procesu se stávají specifikací (v přesném překladu doporučením):
    1. Working draft (pracovní návrh) – tato první veřejná zpráva o práci skupiny je čistě pracovní, může v ní dojít k zásadním změnám a není nijak uznána W3C.
    2. Last call working draft (poslední pracovní návrh) – tato zpráva je již pokročilejším pracovním návrhem, je určena především ke komentování ostatními skupinami W3C, členy W3C a veřejností.
    3. Candidate Recommendation (kandidát na specifikaci) – tato zpráva je upravena podle komentářů veřejnosti i ostatních skupin a členů W3C. Zároveň v sobě zahrnuje ohled na ostatní dokumenty W3C. Je výzvou ke zkušebnímu zavedení dané technologie, přičemž skupina je otevřena komentářům a zkušenostem se zavedením technologie.
    4. Proposed Recommendation (navržená specifikace) – tato zpráva čeká na schválení W3C.
    5. Recommendation (specifikace, v terminologii W3C doporučení) – tato zpráva je uznána W3C jako platná specifikace určitého standardu a je určena k zavedení a propagaci.

Všechna stádia kromě Recommendation jsem uvedl spíše pro informaci, ke studiu je vhodné pouze stádium Recommendation, všechny ostatní jsou spíše pracovní a pro nás nemá příliš smysl s nimi ztrácet čas. Je lepší počkat si, než zpráva dojde do posledního stádia. Do jaké skupiny zpráva patří, poznáme podle její hlavičky, kde je tato informace spolu s dalšími informacemi o zprávě uvedena.

Každá zpráva také obsahuje sekci Status of Document. V této sekci se nachází informace, proč W3C publikovala danou zprávu, kdo konkrétně za ní stojí, informace o předchozích verzích a další meta-data o zprávě. Tato sekce sděluje čtenáři všechny potřebné informace o zprávě jako takové. Ještě před tím je také dobré seznámit se se slovníkem pojmů, který téměř každá zpráva obsahuje, a také se sekcí, která popisuje, jak je specifikace organizována a jak ji používat (pokud dokument takovou sekci obsahuje).

Specifikace jsou psány odborným jazykem, a proto jsou za všech okolností jednoznačné. I díky tomu jsou pro nás, kterým není angličtina rodným jazykem, často srozumitelnější, než texty psané familiérnějším tónem (ale to berte spíše jako můj osobní názor), a proto není třeba se jich bát.

V příštím článku o standardech na webu vás Marek Prokop stručně seznámí s jednotlivými specifikacemi, které W3C doposud vydalo.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět