Historie internetu již přesáhla čtvrt století. Odráží se v ní nejen vývoj technologií, ale i vývoj lidského myšlení. Tyto změny jsou nejlépe patrné na vývoji služby WorldWideWeb, která internet proslavila a udělala ho tím, čím je. Pamětníci úsvitu WWW ještě nestačili zestárnout a už se na nás chystá další revoluce. V jejím čele opět stojí „otec webu“ Tim Berners-Lee a tentokrát třímá prapor sémantického webu.

Původní WWW mělo usnadnit lidem sdílet navzájem své informace. První WWW server byl spuštěn roku 1990 a od té doby objem informací, jež byly sdíleny, utěšeně narůstal. Ve snaze vyrovnat se s přílivem byly nejprve zavedeny rozcestníky, později vyhledávače a před několika lety portály. Jejich úkolem je zjednodušit člověku orientaci v moři dokumentů a najít právě tu kapičku, kterou uživatel hledá. Jenže poslední dobou už ani elektroničtí pomocníci člověka nezvládají tento vpravdě sysifovský úkol.

Od roku 1995 se připravuje revoluční změna celého webu. Dosud se k označování částeček informací používal HTML a jiné proprietární jazyky. To všechno má být kolem roku 2005 nahrazeno jedním univerzálním jazykem, známým pod zkratkou XML. Rozdíl bude ovšem spočívat v jeho použití. Jednotlivé informační entity budou označovány značkami jazyka XML, které budou definovat význam dané informace. Pomocí speciálních slovníků pak bude možno vybranou informaci transformovat a přesně zhodnotit její návaznost na ostatní informační partikule.

Jak to má fungovat? Uvedu příklad, který se mi zalíbil, protože se úzce týká mé profese: „Lékař předepíše pacientovy nový lék. Předpis bude zapsán do databáze pomocí značkovacího systému, který přesně rozliší název a typ léku, jeho použití a pacientovu diagnózu. Referenční systém pak na základě tohoto zápisu zjistí, zda lék nemá nevhodné vedlejší účinky nebo zda nereaguje negativně na jiný lék od jiného specialisty.“ Dalšími často uváděnými příklady jsou informace o cenách letenek, ubytování, o dopravním spojení a podobně. Rozumět by si měly dokonce i systémy, které budou používat odlišné „odborné“ žargony.

Zkrátka, svět se změní z nepřehledné informační haldy v „expertní“ systém. Ten by měl „myslet“ za nás a sám nám předloží nejen požadovanou informaci, ale poreferuje i o jejím dopadu na australské tučňáky, bude-li to podle jeho mínění pro nás přínosné. Už nikdy tisíce odkazů na klíčové slovo použité v úplně jiném smyslu. Zemský ráj to na pohled, abych tak řekl.

A teď z jiného soudku. Můj nejmenovaný zaměstnavatel usoudil, že viry a počítačoví piráti si zasluhují přiměřená obranná opatření. Před zakoupením nejmenovaného produktu nejmenované renomované společnosti jsem byl vyslán na prezentační seminář třetí nejmenované firmy, která té druhé zajišťuje distribuci v naší zemi. Zbystřil jsem teprve odpoledne, když přednášející přešel na problematiku volného přístupu k informacím, které se přímo netýkají uživatelova zaměstnání.

V pozadí celého problému stojí logická úvaha, která praví, že zaměstnanec by měl v práci pracovat a nikoli putovat za firemní peníze po internetu. Jenže zaměstnanec se samozřejmě nebude dobrovolně „držet zkrátka“, čili je nutno mu aktivně zabránit v přístupu na zakázané stránky. To se dá realizovat snadno, stačí zapsat adresy stránek a kontrolovat veškerou snahu o přístup k nim. Jenže existuje i další, dokonalejší metoda. Filtr například může procházet slova obsažená v dokumentu a s minimem matematicko-lingvistické „inteligence“ zajistit, aby se zaměstnanec firmy A nedostal ke stránkám, které se zmiňují o firmě B.

V poslední době nelibě sleduji, jak nám na internetu rostou hranice. Jednotlivé státy, jako je třeba Čína, znepřístupňují zahraniční stránky, poskytovatelé připojení blokují stránky svých uživatelů pro přístup mimo jejich sítě, servery (dokonce i „free hostingy“) zakazují linkování dokumentů z externích stránek. To vše je ale jen slabý odvar budoucích možností. Sémantický web poskytne dokonalou kontrolu nad informačním obsahem Internetu. Nejenže bude kdokoli moci kohokoli lusknutím prstů odříznout od potřebných dat, ale navíc bude možné i ten nejmenší informační drobek snadno vysledovat a využít. Zemský ráj, tentokrát pro „Velkého bratra & comp.“.

Čekáte nějaký závěr? Varování? Moudrou radu? Nečekejte. Jenom, prosím vás, přemýšlejte.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět