Překvapení zákazníka, který se brouzdá po internetu a najednou natrefí na vlastní fotografii v reklamě na kondomy, jistě nezná mezí. Samozřejmě se okamžitě nabízí otázka, jak je postavena smlouva, kterou podepsal, když si v nějaké firmě nechal zhotovit tyto fotografie, a co by tomu celému říkala ustanovení zákona.

Je bohužel skutečností, že drtivá většina české populace podepisuje smlouvy jak na běžícím pásu, aniž by je četla. V takových případech jako je zhotovení fotografií, je lidé považují za něco tak zanedbatelného, co vůbec nemá cenu číst a v klidu nahodí svůj podpis na papír, případně jinak vyjádří svůj souhlas s ustanoveními smlouvy. Pak – a nejen v tomto případě – se diví, co všechno podepsali. Bude trvat ještě velmi dlouhou dobu, než pronikne do povědomí zlaté pravidlo: „Nepodepisuj nic, aniž bys to pozorně a raději dvakrát nepřečetl.“

Například sběrna digitální fotografií drogerií Droxi uvádí jasně ve svých obchodních podmínkách: „Zhotovitel je oprávněn v rámci zadané zakázky poskytnutá data a podklady/1999-2008 užít a modifikovat.“ Takže spotřebitel souhlasí s tím, aby firma Droxi užívala jeho dílo (fotografie) v podstatě podle svého uvážení. V tomto případě už tím, že si objednám zhotovení fotografií, uzavírám smlouvu za podmínek, které jsem si měl samozřejmě předem prostudovat.

Nicméně v tomto případě není vše tak úplně ztraceno, jak by se po přečtení úvodních řádek někomu mohlo zdát. V prvé řadě není vůbec ze všeobecných podmínek zřejmé, k jakému dalšímu užití nebo modifikaci by měl zákazník dávat svůj souhlas. Projev vůle zákazníka musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně. Určitost ve vztahu k „užití a modifikaci“ zcela chybí, zákazník netuší, o jaké modifikace nebo užití by se mělo jednat. Pokud není úkon určitý, stanovuje občanský zákoník pro tento případ neplatnost právního úkonu. V případě tohoto konkrétního uzavření smlouvy s Droxi by se jednalo o částečnou neplatnost smlouvy, kdy by smlouva byla neplatná pouze v části týkající se svolení k užití a modifikaci fotografií, ostatní části by zůstaly zachovány.

Je také potřeba zmínit, že k fotografiím má jejich autor autorská práva. Pokud byly snímky využity pro reklamu, pak zcela jistě byly provedeny v kvalitě, která odpovídala potřebám reklamy, bezpochyby byly jedinečné a nepochybně i výsledkem tvůrčí činnosti zákazníka. Na fotografie lze tedy aplikovat ustanovení autorského zákona, podle nějž k využití díla musí mít osoba odlišná od autora práva podložená licenční smlouvou. Tím, že zákazník-autor na internetu odklikne všeobecné podmínky, zcela jistě nepodepisuje licenční smlouvu. Licenční smlouva by navíc měla mít písemnou formu, kterou elektronická podoba nemůže v žádném případě nahradit. Droxi tedy na základě všeobecných podmínek nemá právo fotografii dále užívat, šířit a jakkoli využívat. Autorský zákon také stanoví, že autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy není znám – v případě Droxi zákazník vůbec netuší, k jakému účelu by se jeho fotografie měly dále užívat.

V úvahu je ale potřeba vzít také ochranu osobnosti, na niž má podle občanského zákoníku právo každý. V §12 odstavec 1 se doslova uvádí: „Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.“ V tomto smyslu spotřebitel dal Droxi právo podklady/1999-2008, které jí poskytl, užít a modifikovat.

Pokud se mu nelíbí tento způsob využití, není tak úplně bez šance, má ale výrazně zúženo manévrovací pole. V odstavci 2 téhož paragrafu občanského zákoníku se totiž říká, že použití těchto snímků nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. V daném případě – pokud spotřebitel uzavíral smlouvu o dílo – jeho zájmem zcela jistě nebylo, aby byly fotografie dále užity v reklamě. Stejně tak ani osoby, které byly fotografovány, asi nechtěly být v reklamě, přinejmenším ne ledajaké…

Ustanovení §13 občanského zákoníku dává zákazníkům možnost ochrany v případě, že už některé z jejich osobnostních práv bylo porušeno (v daném případě právo na užití obrazových záznamů a podobizen jen se souhlasem fyzické osoby). Zákazník má pak možnost domáhat se, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a dotyčné osobě bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by byla vážně snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti (k čemuž by podle mého názoru reklamou na prezervativy došlo), pak má fyzická osoba právo na finanční náhradu nemajetkové újmy.

Za zmínku stojí i ustanovení §56 občanského zákoníku, týkající se spotřebitelských smluv. V něm stojí, že mezi stranami smlouvy, tedy spotřebitelem a společností, nesmí být nerovné podmínky. Za nerovné podmínky by bylo možné považovat skutečnost, že ve smlouvě o dílo spotřebitel dá souhlas k užití svých děl, a to v rozsahu licenční smlouvy, na základě které by mu jinak za jeho fotografie náležela odměna.

Doporučuji tedy v podobných případech napřed velmi razantním (a doporučeným) dopisem kontaktovat inkriminovanou společnost a vyjádřit svůj názor na její postup, případně pohrozit, že se budete bránit prostřednictvím soudu. Je možné zvážit (podle použití snímků) i finanční náhradu, protože se v některých případech asi dá hovořit i o zneužití obrazových snímků jednotlivce k účelům, které, dejme tomu, nějak snižují jeho důstojnost a ohrožují dobré jméno, byť jenom tím, že vůbec byly použity v reklamě.

Drogerie Droxi zavedla službu sběrny digitálních fotografií 1. července 2003 a jak se zdá, jde zřejmě o pokus poněkud netradičním způsobem vydělat na vlastních zákaznících. Takže si znovu zopakujme: Firma Droxi (a ani nikdo jiný) nemůže ani na základě konkrétního souhlasu s užíváním fotografie ji užívat způsobem, snižujícím lidskou důstojnost.

Ale stále platí, že pokud firma nabízí mimořádně levné zboží či službu, vždy je třeba velmi pečlivě pročítat podmínky, za jakých tak činí. Pokud nechci, aby se mé snímky objevily někde v internetové či jiné reklamě, měl bych jít skutečně o dům dál – třeba zaplatím za snímek o korunu víc, ale mám jistotu, že nebude použit v rozporu s mým zájmem. Bylo by dobře, aby lidé věděli, k čemu mohou být jejich vzpomínky na dovolenou, případně na jiné příjemné zážitky, využity.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět