Čeština je velmi bohatá. Opravdu, to není prázdná fráze. Ve spoustě oblastí překypuje nádhernými termíny, které jí řada jiných jazyků může leda závidět.

Srovnejme třeba bezkrevné anglické brother-in-law, daughter-in-law či father-in-law s českým švagrem, snachou a tchánem.

Přijde mi hodně líto, že se mnoho krásných českých slovíček pomalu vytrácí z užívání. Jistě, jedná se o přirozený proces. Tak jak přijímáme působením okolních jazyků a s vývojem technologií slova nová (hardware, sextování, spektakulární apod.), se slova pojmenovávající jevy a předměty historické odebírají z našich úst definitivně jen na zašedlé stránky slovníků. Není třeba brečet – slova jako člunek, dukát nebo rapír nám po staletí dobře sloužily a teď už zkrátka zdobí ono obrazné jazykové muzeum. Jiná slova na sebe postupem času berou zcela nové významy, zatímco ty původní jsou zapomenuty. Ještě před sto lety by třeba větě „Dává kondice, ale má za to diety“ každý rozuměl, ale dnes už se „kondice“ i „diety“ používají v docela jiném významu.

Možná větší škoda je, že se někdy z jazyka vytrácí jeho pestrost tím, že zapomínáme synonyma. Dnes už většinou lidé jen onemocní, nebo se maximálně hodí marod, ale kdo dnes ještě řekne či napíše, že se rozstonal, že ochořel nebo že se roznemohl?

Ale to všechno je přirozený vývoj a já vím, že nemá smysl štkát, brečet, lkát, naříkat, plakat, bědovat, hořekovat ani ronit slzy (jde mi to, že?) u pomníku výrazů z dob minulých. Jádro mé úvahy má tvořit něco jiného: Čeština nám totiž sice ve své bohatosti nabízí pojmenování pro mnoho jevů a předmětů, s nimiž v běžném životě přicházíme do styku, jenže spousta takových pojmenování se ztrácí nejen z aktivní, ale už i z pasivní slovní zásoby především mladší generace. A přitom jde zhusta o výrazy, které nemají žádné jednoduché synonymum a používat je zkrátka musíme.

Abyste mi rozuměli: Nemám teď na mysli historismy (karavela, biga), které rozhodně v běžném životě nepotřebujeme, ani třeba archaismy (alebrž, šenkýř), k nimž máme plnohodnotné alternativy (protože, hospodský). Jde mi tu o slova, která občas potřebujeme v běžné řeči a nemáme k nim žádnou jinou variantu. Když je tedy lidé neznají, musí se uchýlit k opisování celou větou nebo použijí jiné slovo, které má ale ve skutečnosti zcela jiný význam.

Abychom jen neteoretizovali – níže uvádím seznam některých takových slov. Během přípravy tohoto článku jsem si mezi lidmi ve svém okolí zpracoval drobný průzkum toho, zda vůbec znají význam těchto slov. Můžete se otestovat také, význam slov uvádím na konci článku:

  • Bríza
  • Bytný/bytná
  • Dýnko
  • Choroš
  • Livrej
  • Mlází
  • Ponk
  • Prvotina
  • Remíz/remízek
  • Rozsocha
  • Struk
  • Střenka
  • Střída/střídka
  • Vernisáž
  • Výměnek

Jak jste uspěli? Věřte nebo ne, jevy a předměty popisované těmito výrazy jsou součástí života každého z nás (alespoň občas) a v podstatě neexistuje způsob, jak tato slova nahradit nějakým jednoslovným, přesným synonymem.

A proč že je tak důležité a užitečné takovou munici ve svém slovním zásobníku mít? Inu, uznejte sami: Přijde vám elegantnější říct „Já mám na chlebu nejradši takovou tu měkkou část pod kůrkou“, nebo „Já mám na chlebu nejradši střídu“? Co třeba tohle: „Ten les byl plný takových těch divných hub, co rostou vodorovně na kmenech stromů.“ Varianta „ten les byl plný chorošů“ mi přijde tak nějak praktičtější…

Jak jsem se už zmínil, lidé si z neznalosti někdy vypomáhají takovými „falešnými“ synonymy – když mluví o „dýnku“, použijí slovo „podšívka“ v domnění, že je to správně. Jenže ouha: Podšívka se týká pouze oděvů, zatímco dýnka nacházíme u pokrývek hlavy. Stejně tak „pronajimatel“ rozhodně není totéž co „bytná“. A nemyslete si, že „bytná“ je historismus z předminulého století, vždyť zvláště v univerzitních městech si pořád spousta studentů nepronajímá celé byty, ale jen místnosti. Podobně prosím nezaměňovat střenku s jílcem – první používáme u kuchyňského nádobí, to druhé u zbraní.

Stejně tak „ponk“ – jak byste takové slůvko nahradili? Pracovní stůl? Jenomže pracovní stůl mám i já v kanceláři (zrovna u něj sedím, když píšu tyto řádky), zatímco ponk se rozhodně pracovní plochy s monitorem a klávesnicí netýká.

A tak bychom mohli pokračovat. Jsou zkrátka slůvka, která pomalu vycházejí z běžného povědomí, jenže nám pak budou krutě chybět. Nahradit je zkrátka nemáme čím. Proto bych chtěl svou úvahou alespoň malinko přispět k tomu, aby ve chvíli, kdy lidé zjistí, že něco neumí pojmenovat, nebo naopak zaslechnou české slovíčko a nebudou mu umět přiřadit význam, nebyli líní a vytáhli slovník. Nebo si to slovíčko aspoň „hodili do Googlu“, když už jsme v té moderní éře.

A mimochodem: Do svého miniprůzkumu jsem zahrnul lidi obou pohlaví a různého věku. A hádejte, kdo měl zdaleka nejlepší výsledky. Starší generace. Znamená to snad, že jsou to všechno zastaralé výrazy z roku raz dva? Kdepak! Slovníky uvedená slova mezi archaismy neřadí, a hlavně – jak vůbec může zastarat výraz popisující něco, co dodnes běžně používáme a pro co nemáme jiný odpovídající výraz? Já tedy úspěch starší generace spíš beru jako důkaz toho, že i když dnešní sedmdesátníci většinou neví, co jsou widgety, a nepracují se smartphony jako s prodlouženou rukou, v mnoha směrech nás pořád strčí do kapsy.

A pokud vás při čtení mé úvahy napadly ještě další termíny, které splňují uvedená kritéria, neváhejte se podělit v diskusi. Jen připomínám: Nejde nám ani o historismy, ani o slova, která mají jednoslovná, přesná synonyma. Anebo musí být takové synonymum stejně málo známé jako původní výraz. Vlastně takový případ mám i ve svém seznamu: slovo „remízek“ synonymum má, ale přiznávám, že jsem o něm sám neslyšel, dokud jsem ho neviděl ve slovníku. Pokud ho někdo zná, nechť se v diskusi pochlubí.

A na závěr slíbené slovníkové definice:

  • Bríza: teplý mořský vánek
  • Bytný/bytná: kdo pronajímá místnosti do podnájmu (slovo mělo i jiné, dnes již nepoužívané významy)
  • Dýnko: dno pokrývky hlavy (také dno hrníčku, krabičky apod.)
  • Choroš: houba rostoucí na kmenech stromů, často poškozující dřevo
  • Livrej: jednotný oděv – dříve sluhů, dnes zaměstnanců v hotelích, cirkusech apod.
  • Mlází: mladý lesní porost, mladé větvičky stromů, výhonky
  • Ponk: řemeslnický pracovní stůl
  • Prvotina: první dílo umělce
  • Remíz/remízek: dříve i remízka; křovinatý lesík v polích
  • Rozsocha: vidlicovitě rozrostlá větev (přeneseně též v technice, krajinné ekologie atd.)
  • Struk: protažený orgán s vývodem mléčných žláz (neboli to, za co se kravám tahá při dojení)
  • Střenka: držadlo nože, vidličky apod.
  • Střída/střídka: měkká část pečiva mezi kůrkami
  • Vernisáž: slavnostní otevření výstavy
  • Výměnek: zaopatření hospodáře vymíněné na nástupci; obydlí takového hospodáře

38 Příspěvků v diskuzi

  1. Je mi sice „jen“ 35, ale znal jsem všechny, takže to s těmi slovy tak strašné nebude. Ale měl jsem u některých ten problém, že jsem je neviděl psané, takže se mi to nevybavilo a mysel jsem si to „přeříkat“.

  2. Neznal jsem pouze chorose a dynko (koneckoncu fusuju do copywriterstvi). Problem bude v rozmahajici se tuposti zejmena mladeze – sice mi je 24, ale vetsinou si pripadam jednou tak stary.

  3. Je mi 17 a znal jsem všechny až na bríza, dýnko, rozsocha, struk, střídka. Choroš je přímo název některých druhů chorošů, takže minimálně v biologii se toto slovo udrží jako termín.
    Co se remízu týče, přijde mi ekvivalentní ke slovu lesík. Stejně tak střenka = držadlo nebo rukojeť. A výminek (poprvé jsem se s ním setkal v hodině literatury – dílo Výminkáři), jakožto starodávná obdoba domova důchodců, už pozbyl smyslu a prohlásil bych ho tedy za archaismus.

    Jinak díky za článek, od té doby, co je Interval mrtev, ponechávám si ho v RSS jen kvůli vašim článkům.

  4. to Marsupial:

    Synonymem remízku není ani tak lesík, spíš „lesinka“. Stejně tak „držadlo“ používáme u deštníků nebo per, „rukojeť“ třeba u hole. Taková „rukojeť vidličky“ zní fakt divně, ne?

    S tím výminkem bych možná i souhlasil, to by se dalo dát mezi archaismy…

  5. Pen Kopecký,

    to je dobrý příspěvek do sbírky, děkuji.

    My s bráchou jsme v dětství říkali vodojemům „perla na špejli“…

  6. Abych pravdu řekl, „výměnek“ jsem nikdy v životě neslyšel ani neviděl, zato „vejminek“ zná snad každý v mém okolí.

    Nezatracoval bych žáky ZŠ, kteří neznají význam slova „vodojem“. V současnosti je čím dál tím těžší se s vodojemem setkat. A když ho člověk ještě nikdy neviděl, tak mu nemůžete mít za zlé, že neví, co to je.

  7. diky za kazdy novy clanek – je bajecne, ze je tu nekdo; kdo se stara, aby nam ta cestina nejen nezchudla… ale take, abychom si vubec navzajem rozumeli !!!!

  8. Ahoj,věděla jsem vše kromě brízy, ale nikdy jsem neslyšela použít „střenku“ u vidličky. Jinak vodojemu se také říká hydroglóbus.

  9. Co chcete po generaci, která sedí v teple u rodičů (bytný/bytná, livrej), nechodí ven (bríza, choroš, mlází, remíz/remízek, rozsocha, struk), nic nedělá (dýnko, ponk, prvotina, střenka, vernisáž), živí se instatními jídly (střída/střídka) a rodiče nakonec šoupne do domova důchodců (výměnek)? :-)

  10. napr. stridka v prikladove vete lze nahradit slovem „vnitrek“. popravde nevidim duvod, proc neprejimat z jinych jazyku, pokud to povede k jazyku, ktery je snadeji pouzitelny, blizsi k nejakemu hodne pouzivanemu, atp.

    jazyk ma slouzit predevsim *beznym lidem* ke komunikaci, umelecke pouziti je az na druhem (tretim, poslednim?) miste.

    stejne jako nechapu, proc se musime nazpamet ucit k maturite dila a autory, kdyz nas vubec nezajimaji (a jejich pouzitelnost v zivote je 0 pro >99% populace), tak stejne nepochopim, proc by se mela udrzovat pri zivote slova zastarala/komplikovana/zapomenuta (a je mi jedno, jestli je slovnik neoznacuje za archaismy – mel by).

  11. to Monnef:

    A o to právě jde. Místo střídy „vnitřek“, choroše lze nahradit „houbou na stromě“ apod. A co rovnou místo „škola“ říkat „budova k učení“ a místo „král“ třeba „ten na trůně“? Každému slovu se můžete vyhnout, říci ho jinak. Vždyť k tomu, aby běžní lidé, jak píšete, komunikovali, jim stačí znalost tak 60 slov.

    Ale to jsme orangutani? Jazyk slouží také ke kultuře, umění, jež povznáší ducha. Když se smíříme s tím, že slovní zásoba průměrného Čecha se ztenčí na čtvrtinu, půjde kultura do háje. Vždyť pak poezii ani próze nebude nikdo rozumět! Leda bude napsaná tak primitivně, že to zase nebude umění.

    Bez urážky, ale z Vašich názorů odhaduji, že umění ani kultura pro Vás nemají velký význam. Já se ty autory k maturitě učil rád, a pevně věřím, že ani mé děti si nebudou myslet, že Honoré de Balzac byl francouzský tenista a Švejk slavný generál z napoleonských válek… (a to by ještě musely vědět, že byly nějaké napoleonské války).

    To už můžeme rovnou zavřít knihovny, divadla i opery… Ty přece nepotřebujeme k přežití ani k „běžné komunikaci“. Je-li toto Váš pohled na svět, neberu Vám ho, ale doufám, že většina lidí jej nesdílí. Vždyť není právě složitý jazyk, kultura a emoce v nich obsažené tím, co nás, Boží obraz, odlišuje od nemyslících zvířat? Co životu dává hlubší smysl než „narodit se, rozmnožit se, umřít“?

    autor

  12. Vážně tolik lidí neví, co to je choroš, nebo je to jen nějaká módní manipulace, jak prý ten svět upadá? Jsou to skoro všechno docela běžná slova.

  13. Možná by bylo zajímavé porovnat u vámi vybraných slov znalost mezi mladými ve městě a na vesnici. Netušil jsem jen co je livrej, zbytek jsem věděl. Ale možná právě proto, že jsem z vesnice – vždyť choroše znám s lesa, do mlází jsme chodili hledat houby, ponk nám stál v garáží, remízky jsem viděl mezi poli, za struky tahala teta při dojení, střenka se mi líbila u dědova lovečáku a vejminek stál u tety vedle chalupy…tak mě napadá – jsou nějaká slova specifická pro lidi z města?

  14. to Martin:

    To, co píšete, je zajímavé. Nikdy jsem o tom z tooto pohledu nepřemýšlel, ale opravdu by u většiny těchto slovíček měly být zdá se ve výhodě venkované. Lidé z města by snad mohli mít výhodu u slov jako „refýž“…

    autor

  15. Já nevím, mně přijdou uvedená slova zcela běžná a aktivně používaná. Nějak se mi nechce věřit, že by existoval někdo, kdo je nezná (leda tak ještě tu brízu, když jsme vnitrozemský stát a u nás nevane :-)).

  16. Věcná:
    Bríza nemusí být, a obvykle ani není, vánek. Vánek je definován Beaufortovou stupnicí a bríza je obvykle podstatně silnější, běžně i dosti čerstvý vítr.

  17. Já si myslím, že pokud má být nějaký článek čtivý, neměl by obsahovat slova, co skoro nikdo nezná. Proto se nejlépe čtou články, které někdo píše „lidově“ (hezký příklad je např. jakpsatweb, to je sakra čtivý web). A tím nemyslím jenom ten váš výčet slov, ale také „jakobyintelektuální“ slova, kterým také ne každý rozumí. Pokud nějaké slovo zná alespoň dejme tomu 95 % uživatelů, je to ok, pokud to zná třeba 30 % uživatelů, moc užitku to nepřinese.

  18. to Pilda:

    Asi záleží na tom, kam je ten článek určen a čím se zabývá. Často je jednoduchost a strohost textu žádoucí, máte pravdu.

    Obecně ale soudím, že používat slova, která 70 % lidí nezná, je v pořádku – protože právě tímto způsobem se slovní zásoba nás všech rozšiřuje. Čteme text, narazíme na slůvko, které neznáme, ale Z KONTEXTU vyrozumíme, co asi znamená. Příště narazíme na totéž slovo zase jinde, a díky kontextu pochopíme jeho význam opět o trochu lépe. No a už ho máme (aspoň v pasivní) slovní zásobě.

    Zdůrazňuji však, že tu nemám na mysli slova přejatá. Když se běžný text hemží tzv. cizími slovy, není to umění, ale otrava. Ale když napíšu třeba „šéf nás za rozbité okno nevyplísnil, jen nás ho nechal zaplatit“, tak i člověk, který „plísnit“ nezná, pochopí z kontextu, co znamená. A vlastně jsem mu jako autor prokázal službu – zná o slůvko navíc!

    autor

  19. Díky za milou připomínku archaizujících slov. Nevěděl jsem slovo „bríza“ a slovo „střída“ jsem znal pouze ve významu technickém, viz link od Jirky. (Je mi 38 let)
    Jinak vodojemu se u nás též familiérně říkalo „šaltpáka“ :)

  20. Nejsem sedmdesátník, přesto šlo podle mého o slova běžná. S čím mám ale trochu potíž, je slovo „pohříchu“.

  21. Když jsem si přečetla ta slova, tak jsem přemýšlela, jestli to není nějaký chyták, protože význam jsem věděla u všech, většinu z nich aktivně používám.

  22. Nedávno mi bylo 26 let, takže stále patřím k těm se sotva utřeným mlékem na bradě, ale zmíněné výrazy jsem znal všechny. Možná se, pane autore, pochybujete ve špatných kruzích, což zkresluje Váš pohled na situaci ;-)

    Mně spíše vadí silové prosazování „manažerské“ angličtiny, které zcela postrádá smysl, protože máme česká slova s naprosto stejným významem. Navíc dochází ke křížení s českým skloňováním, takže ta slova zřejmě brzy „obohatí“ náš rodný jazyk.

  23. Pro všechny, kteří považují tato a podobná „jedinečná“ slova za běžně užívaná a známá – většinou je znají kromě lidí, s jejichž zaměstnáním/činností souvisí, spíše lidé, kteří čtou, ne nutně hodně, ale aspoň něco. Uvědomte si, že v jakémkoli jazyce je základní aktivní slovní zásoba jen nějakých dva tisíce slov. Z toho plyne, že celá řada slov mimo běžný okruh daného člověka (tj. nepotřebuje je k dorozumívání během svého typického dne) spadá do zásoby pasivní anebo se s nimi ani nemusel setkat. Právě proto, že nejde o slova používaná v běžném hovoru, musí k nim člověk přijít jinde. Obvykle z filmu nebo knizy, méně často od člověka s květnatou mluvou.

  24. Pri beznem rozhovoru, kdy je cilem predat informaci, volim radeji jednodussi formulace, aby se posluchac ve vykladu zbytecne neztracel a informaci prijal/pochopil.

  25. Já budu asi první, co Vás zklame. Je mi 24 a neznal jsem:
    Brízu, dýnko, livrej (potom jsem si vzpomněl, ale měl jsem to za označení hotelového sluhy), struk (pro mě jsou na vemenu cecíky) a střídu. Potom jsem si nemohl vzpomenout na rozsochu. Věděl jsem, že to má nějakou spojitost se šplháním, ale prvně jsem to ti pnul na puklinu ve skále (možná se tak taky používá). A výměnek jsem si správně spojil s vejmenkem…

  26. Ze svého ranku mohu do výčtu doplnit například sád = hraniční znak z neopracovaného kamene. Inspirovat se lze také v novém občanském zákoníku, který používání některých pozapomenutých slov (např. služebnost, pacht, obmyšlený, koupěchtivý, závod – ve smyslu firma, apod.) doslova vynutí.

  27. Ve svých 19 jsem neznala jen tyto :)
    Dýnko
    Rozsocha – tu znám jako označení přední a zadní části sedla, nikoliv však ve významu zde uvedeném.
    Střenka – když jsem si přečetla, co to je, tak mi to došlo.
    Střída/střídka
    Výměnek

  28. U všech zmíněných slov jsem význam znala (jsem ročník 1973, takže v tomto kontextu asi spíše starší), jen u té brízy nikterak přesně – věděla jsem, že je to druh větru vanoucího u moře, tipovala jsem to na vítr střední síly, o teplotě jsem neuvažovala. Poté, co jsem sebe samu otestovala, jsem si ale k ruce vzala Slovník cizích slov pro nové století (Dialog, 2007), a v něm čtu, že bríza je „slabý vítr na březích jezer a moří; mořská b. vane ve dne z moře na pevninu, pevninská b. vane v noci z pevniny na moře“. Takže, pokud se tedy nemýlí zmíněný slovník, to s teplotou skutečně nesouvisí.
    Také bych se chtěla zeptat na slovo zmíněné výše v textu, a to na slovo „alebrž“. Vždy jsem měla za to, že ho lze v podstatě nahradit slůvkem „ale“. Vy se zmiňujete, že místo tohoto archaismu můžeme použít v současnosti obvyklé slovo „protože“, jenže to se mně nějak nezdá… Nemám k dispozici žádnou tištěnou příručku, v níž bych si výraz „alebrž“ mohla vyhledat, ale našla jsem zmínku na webu (http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/uzivani-slov-arci-arcit-anobrz-ci-alebrz). „Alebrž“ je zde kategorizováno jako spojka odporovací a stupňovací. Vím, že informace umístěné na Internetu je třeba brát s rezervou, a tak se ptám – co si o tom myslíte? Můžete ověřit tu citaci? Zmíněná kniha je sice staršího data vydání, ale protože se zde jedná o archaismus, nemělo by to vadit.

  29. Je mi 23 a všechna z těchto slov nejen znám, ale aktivně používám (možná tak krom dýnka – ale kolikrát má dnešní člověk na hlavě klobouk – a brízy, protože to je prostě tak cizí a neestetické, až to bolí). Jak padlo níže, remízek rozhodně není lesík, remízek může být i křoví, je to prostě kus porostu oddělující jednotlivá pole. Ve výminek se může proměnit část vícegeneračního domu (a s domovem důchodců to nemá nic společného).

  30. Rozhodně zajímavý článek. Já jsem neznal pouze dýnko, u slova livrej mám naučený jiný význam (přímo ten člověk, ne jen oblek) a vejminek v této podobě znám velmi dobře. Výměnek mi zaváněl něčím jiným, nějakou výměnou. Zbytek slov patří k aktivní slovní zásobě. A to starý určitě nejsem, je mi 19.

  31. U vodojemu (konečně vím, jak se ta koule skutečně nazývá) by stálo za námahu sesbírat lidová (dětská) pojmenování. V útlém dětství jsem tomu zarytě říkala „hvězdárna“ a má dobrá přítelkyně až donedávna „vozembouch“.
    Mám otázky: jak označujete tlustě linkovaný papír, pomocí kteréhož se mělo na ZŠ udržet v nelinkovaném sešitu písmo v řádcích? A jak říkáte papírové části čajového sáčku, která zůstává viset přes vnější okraj nádoby?
    Ten remízek… není to chlum? Spíš není, co? Chlum si představuju jako řídký listnatý lesík na kopci… Prozraďte.
    Z běžných slov (kromě vodojemu) se potýkám s hřídelí a s chřípím. (věk 36)

  32. to Lenka: K vašim dotazům: CHLUM je podle SSJČ „menší kopec, vrch, zpravidla zalesněný“, tj. jde o něco jiného než remízek. Jinak linkovanému papíru do sešitů říkám prostě „podložka“ (což je dost vágní) a pro papírový koneček nitě od čaje žádný výraz nemám. Vy snad ano? :-)

  33. to Lenka:
    CHLUM je podle SSJČ „menší kopec, vrch, zpravidla zalesněný“. Tedy určitě jiný krajinný prvek než remízek, nicméně příbuznost je blízká.
    Žádný zvláštní výraz pro tu podložku a papírek od čaje neznám…

Odpovědět