Pokud se rozhodujete, zda studovat na vysoké škole, a chcete se zaměřit na internetové technologie a tvorbu webových aplikací, bude vás jistě zajímat, jak to s výukou těchto předmětů u nás vypadá. Článek je současně i zamyšlením nad tím, jakým směrem by se výuka v této oblasti měla orientovat. Součástí je i stručný přehled informatických studijních programů a předmětů týkajících se internetových technologií, které jednotlivé vysoké školy a univerzity nabízejí.

Proč jít studovat na vysokou školu?

Již na začátku tohoto článku bych chtěl upozornit všechny ty, kteří by na vysokou školu chtěli jít studovat výhradně internetové technologie a tvorbu webových aplikací, že takový obor nebo vysoká škola bohužel (nebo spíš bohudík?) zatím neexistuje. S tématikou webu a ostatních internetových technologií se setkáte nejčastěji ve vyšších ročnících informatických, informaticko-ekonomických nebo technických studijních oborů. Tyto obory mají ale většinou daleko širší rozpětí, než „pouze“ internetové technologie.

Pokud se rozhodujete, zda začnete studovat na vysoké škole, je dobré si ujasnit, co od studia očekáváte. V první řadě, žádná vysoká škola vám nemůže nabídnout předměty nebo obory, které jsou zrovna absolutně aktuální, zejména proto, že schvalování a akreditace jednotlivých oborů a předmětů není zcela triviální záležitost a zabere poměrně dost času. Ani samotný obsah neboli sylabus jednotlivých předmětů se nemůže měnit tak rychle, jak se mění informační technologie. V tom vidím největší problém výuky internetových technologií.

Jak ale vědí všichni, kteří již s nějakou tou vysokou školou mají své zkušenosti, název a sylabus předmětu sám o sobě nezaručuje vůbec nic, kromě jistoty, že z tohoto předmětu budete skládat zkoušku nebo získávat zápočet. Kvalita jednotlivých předmětů závisí především na způsobilosti jednotlivých vyučujících a jejich ochotě operativně pozměnit obsah příslušného předmětu. Takových vyučujících je ovšem dle mých zkušeností poměrně malé množství. Přesto se najdou světlé výjimky, které – přes svůj oproti praxi často neporovnatelně nižší příjem – dávají do výuky o poznání více energie a invence než ostatní pedagogové, pro něž se stalo vyučování šedou každodenní rutinou.

Neočekávejte tedy od vysoké školy, že do vás pod tlakem „nalije“ znalosti a vy vyjdete jako informatičtí guru. Vysoká škola vám může nabídnout všeobecný přehled v příslušné problematice, solidní teoretické znalosti a částečně i praktické zkušenosti. Naučíte se pracovat s informačními zdroji a ve většině případů, zejména na větších univerzitách, budete schopni zvládat organizovaný chaos, který je pro tyto ústavy typický. Pokud se ovšem nebudete sami chtít něco naučit a budete jen čekat, co vás kdo naučit se donutí, strávíte na vysoké škole zbytečných pět nebo šest let.

Dalším (pro některé tím hlavním) důvodem, proč jít studovat vysokou školu, je získání akademického titulu. Samotný titul samozřejmě nezaručí zhola nic, ovšem může se hodit například pro splnění formálních požadavků vypsaných pro určitou pracovní pozici, především ve státním sektoru. V praxi samozřejmě rozhodují hlavně znalosti, proto je důležité volit vysokou školu tak, abychom se něco naučili a nejenom lehce získali diplom. Středoškolák s několikaletou praxí, nadšený pro danou problematiku, bude mít totiž vždy navrch oproti čerstvému absolventovi vysoké školy, který může při přijímacím řízení klidně mohutně mávat červeným diplomem.

Současný stav výuky internetových technologií

Předměty, věnující se počítačovým sítím, jsou již několik let standardní součástí všech informatických studijních plánů. Naopak předmětů, které se věnují výhradně internetovým technologiím a tvorbě webových aplikací, není ve studijních plánech českých informatických oborů velké množství. Ve většině případů se jedná o předměty s názvy typu „Internet“, „Internetové technologie“ či „Tvorba internetových prezentací“. Často se jedná o velice obecné předměty, kde je polovina vyučovacího času věnována historii Internetu (ne že by byla nezajímavá) a na seminářích se s bídou učí základy HTML a JavaScriptu.

Situace ale není tak beznadějná, jak se zdá. Většina škol už zareagovala na poptávku studentů (a trhu práce) po předmětech orientovaných na internetové technologie a nově se začínají objevovat předměty specializovanější, jako jsou například „Internetové technologie – server side“, „Internetové technologie – klient side“, „E-business“, „Webdesign“, „Základy značkovacích jazyků“ a podobně.

Především je třeba si uvědomit, že například tvorba dynamických internetových prezentací a aplikací pokrývá poměrně rozsáhlou problémovou oblast. Naprosto nezbytné jsou znalosti databázových systémů, základů algoritmizace a počítačových sítí. Tyto předměty jsou většinou vyučovány jako povinné v nižších ročnících příslušných oborů. Základní vstupní znalosti pro předměty typu tvorba internetových aplikací představují také jazyk (X)HTML a technologie CSS. Zde vzniká další problém, jak zajistit plynulou návaznost uvedených předmětů. Jak již bylo řečeno, předměty věnované internetových technologiím se vyučují většinou ve vyšších ročnících často jako nepovinné. Není proto v silách školy zajistit, aby na předměty, kde se probírá například ASP.NET, nepřišli studenti, kteří umí pouze základy HTML a z databázových systémů znají pouze MS Access. Tím pádem se takový předmět neobejde bez krátkého úvodu, který slouží k vyrovnání rozdílů mezi studenty. Čas věnovaný samotné výuce ASP.NET se potom ovšem nepříjemně zkrátí.

Další problém, který je podle mne téměř nejpalčivější, je samotný obsah vyučovaných předmětů. Podle (nejenom) mých zkušeností jsou vyučované předměty buď příliš „nízko“ nebo zase příliš „vysoko“. Jinak řečeno, některé předměty jsou příliš obecné. Jako příklad mohu uvést sylabus předmětu „Internetové technologie“ jedné nejmenované fakulty, kde se kromě historie Internetu studenti dozví, co jsou to značkovací jazyky, co jsou to klientské a serverové skriptovací jazyky a technologie a tím předmět končí. Naopak praktičtěji položené předměty, věnující se především programování webových aplikací, jsou často zaměřeny na konkrétní použití určité technologie (dejme tomu PHP) a zabývají se konkrétními konstrukty jazyka, aniž by bylo řečeno, jak se vytváří aplikace jako celek, jak by měla vypadat její struktura a proč, jak navrhnout správnou a flexibilní adresářovou strukturu aplikace a tak dále.

Rovněž se opomíjí analýza. Nic se nedozvíte o tom, jakým způsobem by se mělo postupovat při návrhu datové struktury, jakým způsobem získat od zákazníka srozumitelné zadání a další v praxi velice důležité poznatky. Studenti pak sice perfektně ovládají regulární výrazy, umí se dotazovat na SQL databázi, ale nedokáží přes přehršel podrobností vidět celek. V tomto ohledu jsou na tom lépe informatické obory na ekonomických fakultách, kde jsou studenti nuceni před samotnou implementací aplikace provést analýzu včetně určitého podnikatelského záměru a kompletní technické dokumentace aplikace.

Obecně by se dalo říci, že způsob výuky internetových technologií je u nás zatím nedomyšlený a v mnohém má co zlepšovat. Tím ovšem nechci říci, že nemá cenu jít tyto předměty studovat na vysokou školu. Pokud se k nim přidá vlastní invence a chuť k samostudiu (třeba z článků tady na Intervalu), výsledky se určitě dostaví.

Stručný přehled oborů a vyučovaných předmětů

Přehled škol, fakult, oborů a předmětů, který jsem pro Interval připravil, byl opravdu náročnou a úmornou prací především z časového hlediska. Chtěl bych upozornit všechny čtenáře na to, že jsem nevynechal žádnou vysokou školu nebo obor či předmět záměrně. Současná nabídka studijních oborů je totiž velice nepřehledná a způsob prezentování informací o jednotlivých studijních oborech a předmětech není často dostačující. Webové prezentace mnoha vysokých škol, ze kterých jsem čerpal, nefungují často zrovna ideálním způsobem. Při výběru jsem se zaměřil především na informatické studijní programy. Předměty, které jsou v tabulce uvedeny, se vztahují k fakultě, nikoli k jednotlivým studijním programům. Jedná se o předměty, které jsou zaměřeny čistě na internetové technologie. Záměrně jsem vynechával předměty typu algoritmizace, programování, databázové systémy a podobné. Ignoroval jsem dokonce i předměty typu počítačové sítě a počítačová bezpečnost. Tyto předměty jsou samozřejmě velice důležité (pro obor informatika přímo stěžejní), ale nebyly cílem mého průzkumu. Rovněž bych chtěl upozornit, že jsem se vůbec nezabýval soukromými vysokými školami, jejichž úroveň a především stabilita studijních programů není ještě příliš ustálená.

Doufám, že pro mnohé čtenáře byl tento článek užitečný a pomůže jim při případném výběru vysoké školy. Nechtěl bych, aby se pod tímto článkem strhl flameware na téma „Škola, kterou studuji já, je nejlepší a ostatní jsou …“ Sám velice rád uvítám informace, ke kterým jsem se z nějakého důvodu nepropracoval, nebo které mi unikly (bylo jich určitě požehnaně). Pokud máte zájem, aby byl tento seznam aktuální, můžete mi chybějící informace zasílat na emailovou adresu zelenka_interval @ email.cz. Slibuji, že jej budu průběžně doplňovat.

Související články

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět