Data tečou po sítích proudem a v té hromadě už pomalu každý zapomíná, kam až sahá hranice zákona. Respektive co se smí a co ne. Musím říct, že je tato otázka často oříškem i pro zkušené právníky, ale pokusím se aspoň o malý vstup do paragrafů. Řeč bude o grafice a designu.

Obecně je třeba odlišit dvě roviny. Trestněprávní, kde stát postihuje chování „nekalých živlů“ různými sankcemi, a civilněprávní, kde se oběť musí bránit sama. Oblast grafiky a designu je spíše oblast civilního práva. I když v určitých případech, ve chvíli kdy jednání začne být společensky nebezpečné, může jít i o trestný čin.

Zkopíruji-li na webu tlačítko, je to porušení autorského práva?

Obecně platí, že kdo nemá svolení autora, nemůže kopírovat nic, co je dílem ve smyslu autorského práva. Na věci nic nemění ani to, že autora neznám. Původní a jedinečné ukazatele a tlačítka jsou stejně jako všechny ostatní tzv. nehmotné statky chráněny především autorským zákonem. Ve chvíli, kdy vzniknou jako původní, originální dílo, začíná jejich právní život. Původnost podle zákona spočívá v tom, že dílo je autorovým vlastním duševním výtvorem. Jedinečnost je v podstatě otázkou posouzení, zda takové dílo již neexistuje. Přitom pokud mluvíme o tlačítku nebo ukazateli, máme dva možné úhly pohledu. Jednak jde o program, na jehož základě vznikly, a jednak jde o samotnou grafickou podobu. Program, který je zdrojem onoho tlačítka, tedy kopírovat nelze. Úpravy jsou povoleny jen do té míry, aby byla zajištěna kompatibilita či vůbec funkčnost původního softwaru (softwaru tlačítka) a ostatního softwaru. Stejně tak grafická podoba, pokud splňuje shora uvedené podmínky, je chráněna a nelze ji kopírovat.

Pokud se však jedná o běžně užívané symboly a tlačítka, pak toto omezení samozřejmě neplatí. Postrádají většinou jak původnost, tak jedinečnost.

A co když okopírovaný prvek obarvím jinou barvou?

Pak platí to, co již bylo uvedeno. Změny lze připustit snad jen v případě, že úmyslem autora-programátora bylo dát oprávněnému uživateli možnost si barvu a velikost přizpůsobit dle vlastní chuti (v rámci vlastního uživatelského rozhraní).

Jak je to s fotografiemi

Fotografie, obrázky a internetové stránky jsou také chráněny zákonem jako nehmotné statky. I zde jsou dány požadavky původnosti a jedinečnosti a se vším jsou vždy spojena práva i povinnosti, což stále hodně lidí překvapuje.

Vznik autorských práv je pak dán okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Tedy od chvíle, kdy je například fotka vidět ať už na displeji či na papíře (i když je nekoukatelná). Vášnivý fotograf vás tudíž nemůže vyhnat s tím, že tady nemůžete fotit, protože tohle místo si vymyslel on. Na druhou stranu zánikem věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno (např. kinofilmu či fotografie – papíru), autorské právo nezaniká. Autor tedy zůstává autorem díla i když zaniklo. Z hlediska práva pak na scénu kromě autorských práv vstupuje i ochrana osobnosti (občanský zákoník), zejména ochrana fotografií osobní povahy. Je otázkou, zda se vystavením fotografie v takové výkladní skříni, jako je internet, člověk automaticky nezříká této ochrany. Osobně mám za to, že ano. Jde tu dle mého názoru o konkludentní (nevyslovený) souhlas se zásahem do osobnostních práv. Jinými slovy, mohu si fotografii bez skrupulí prohlédnout. Stejně tak si ji mohu uložit na svůj počítač.

Fotografie tedy také nelze kopírovat k dalšímu užití a bez souhlasu autora do nich zasahovat. Samozřejmě existují určité výjimky (viz část věnovaná výjimkám).

Je možné okopírovat webovou stránku?

Pokud by někdo stránku vydával za vlastní, či jinak komerčně využíval bez svolení autora, tak rozhodně ne. Platí v podstatě to samé, co pro tlačítka a ukazatele. Oba prvky, jak program, tak grafické ztvárnění, podléhají ochraně. Změna může nastat jen v případě, že by autor udělil souhlas formou licence – oprávnění k užití či zásahu do díla. Platí však také výjimky (viz část věnovaná výjimkám).

Musí obsahovat grafika nějaké ochranné prvky nebo je chráněna tím, že se vyskytuje na stránkách, jejichž tvůrce je jednoznačně určen?

Kdo je autor? Pokud máme autora, máme osobu, které náleží autorská práva a povinnosti! Citace: „§5 Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.“ Zdánlivě prosté konstatování má v reálném životě mnoho úskalí. Proto platí obecná domněnka: „§6 Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle, není-li prokázán opak.“

Většinou se tedy jedná o známé © spojené s rokem vzniku díla a jménem autora. Ptáte se co přezdívky? I na to zákon pamatuje, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti. Autorský zákon jde dokonce dál a upravuje i případ, kdy autorem je osoba anonymní. V tom případě její práva vykonává a chrání osoba, která dílo zveřejnila. Totožnost anonymního či pseudonymního autora přitom bez jejich souhlasu nelze prozradit. Objevíme-li tedy na internetu fotografii či www stránku s copyrightem (ale i bez něj) a chceme s ní nějakým způsobem dále nakládat (mimo jejího prohlédnutí či uložení), musíme se obrátit buď přímo na autora nebo na provozovatel serveru a získat licenci.

Existují nějaké výjimky při „kopírovaní“ nebo je vše chráněné?

Ptáte se, kdy tedy můžete užít cizí dílo, aniž byste překročili zákon. Pokud mám opovědět na tuto otázku, musím nejdříve říci něco málo o samotných právech a povinnostech autora. Autorské právo má dvojí podobu:

1. osobnostní práva – rozhodování o zveřejnění, autorství samotné, nedotknutelnost díla, souhlas ke změně či zásahu.
Tato práva jsou nepřevoditelná a autor se jich nemůže vzdát. Jakmile jednou vzniknou, náleží autorovi, nelze je prodat, půjčit nebo darovat. Pokud uznáte, že to má logiku, pak vás ovšem překvapí, že například v angloamerickém právu je to naopak. Protože jsou tato práva vztažena k osobě autora, jeho smrtí zanikají. Ale i po smrti autora platí určitá omezení. Dílo nesmí být užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu, nikdo jiný si nesmí přisvojit autorství. A kdo to uhlídá ? Buď osoby autorovi blízké (§116 obč. zák.) nebo právnická osoba sdružující autory (např. OSA).
2. majetková práva – právo dílo užít tj. rozmnožit, rozšiřovat, pronajímat atd.
Jsou také nepřevoditelná, ale autor může udělit jiné osobě oprávnění k výkonu  tohoto práva – licenci, a za to získat odměnu. Jestliže tedy autor není pouhý „umělec“ a chce si něco vydělat, musí prodat nikoli autorské právo, ale udělit licenci. Tím se však tady nebudeme zabývat, neboť licenční smlouvy jsou námětem pro román.

Další zvláštností je, že majetková práva trvají ještě 70 let po smrti autora (samozřejmě ve prospěch dědiců). A co s fotografií 70 let po smrti? Pak už je to jen dílo volné. Každý ho může bez dalšího užít. Pokud byste však objevili dosud nepublikovanou fotografii, po více jak 70 letech po smrti autora, tak jejím zveřejněním vznikají majetková (ne osobnostní) autorská práva právě vám.

Jaká jsou tedy omezení autorských práv a výjimky?

Omezení autorských práv může kromě licencí vyplývat i ze zákona. V prvé řadě v takzvaném veřejném zájmu. Tady snad postačí strohá citace aut.zákona § 3 kde: „Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na: a) úřední dílo… obecní kroniky… státní symbol (zde však existuje jiná ochrana) atd.; b)  výtvory tradiční lidové kultury.(užít lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu); c) politický projev… (nebývají hodny ochrany)“.

Kromě těchto výjimek existují další omezení autorských práv. Často diskutované a mezi vlastníky vypalovaček oblíbené tzv. volné užití oprávněnou osobou. Užití pro osobní potřebu známe jako kopii na kopírce či vypálení záložního CD, tj. zhotovení záznamu, rozmnoženiny nebo napodobeniny díla. Kopie či napodobenina výtvarného díla přitom musí být jako kopie zřetelně označena. Pozor, to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu, kde můžete vypálit záložní CD, ale nemůžete program instalovat na další počítač.

Pokud se bavíme o omezení autorských práv, nesmíme zapomenout na bezúplatné zákonné licence. Jsou to situace, kdy fotografii, grafiku, internetovou stránku či jiné dílo neužíváme jako takové, ale pro jiné „ušlechtilejší“ cíle. Můžeme například dílo citovat ve vědecké práci, v učebnici nebo v přednášce. Fotografie či internetové stránky můžeme také zařadit do katalogu výstav, dražeb či veletrhů. Dílo lze také do jisté míry užít v rámci zpravodajství, periodického tisku či k úředním účelům, při nevýdělečných občanských a náboženských obřadech a školních představeních (jen pro studenty a učitele). Vždy přitom musíme uvést jméno autora či osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnosti, název díla a pramen. Můžeme také zhotovovat rozmnoženiny fotografií, pokud jsou naší podobiznou, objednali jsme je a zaplatili. Jiné užití fotografií, grafiky či internetových stránek, než výše uvedené výjimky, pak překračuje hranici zákona a hrozí žalobou.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

4 Příspěvků v diskuzi

  1. Dobrý den, chtěl bych se zeptat ohledně autorského práva u webů. Když udělám vzhled podle nějakého webu, jako nestahuji obrázky, ale třeba stejné barevné schéma a rozmístěni webu, celé si to sám udělám v CSS. Jestli je to porušování autorského práva?
    Děkuji a přeji hezký den… :)

  2. Pokud presne kopírujete vzhled a strukturu konkretniho webu a pouzivate stejne prvky, asi by se to spis nemelo, byt toho dosahnete vlastnim zpusobem…na druhou stranu jde o to do jake miry se inspirujete a do jake miry je to vas vytvor…pokud se jen „volne“ inspirujete a date tomu vlastni myslenku, nemel by to byt problem.

  3. Dobry den, chtel bych se zeptat z trochu jineho soudku. Chci si vytisknout tricka a dalsi produkty s linearnimi kresbami inspirovane star wars [STORMTROOPER] a dalsimi znamymi osobnostmi. do jake miry je to postihnutelne?

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď