Jestliže ještě koncem starověku mohla jediná osoba učinit zásadní vědecké objevy takřka ve všech oblastech bádání a koncem sedmnáctého století ještě existovali lidé, kteří mohli znát prakticky celou sumu lidského vědění, dnes se již každý náš krok opírá o mnoho a mnoho informací „z n-té ruky“. Všichni stavíme na vědění ostatních. Abychom si udrželi v takové stavbě pořádek, musíme se opřít o nějaký podpůrný aparát – a tím jsou citace.

Pokud dnes pracujete na sebemenším problému, většinou začnete tím, že si vyhledáte patřičné informační prameny. Zjišťujete nejprve, zda se někdo jiný daným problémem nezabýval před vámi, a pokud ano, pak s jakým výsledkem, a pokud ne, pak se snažíte najít něco, co by vám pomohlo vykročit správným směrem. Pokud ale získáte užitečnou informaci (a tu dnes získáte téměř vždy), nemůžete ji jen tak použít ve své práci, aniž byste zmínili původního autora. Jednak byste mohli být snadno a právem obviněni z plagiátorství, jednak byste vytvářeli zmatek, který by mnohé vaše následovníky mohl zcela zničit. Abyste tomu všemu předešli, potřebujete citaci.

Citace: Pokud jeden dokument (B) zmiňuje nebo se odkazuje na jiný dokument (A), pak dokument (A) je citován dokumentem (B) coby zdroj informací, jako výchozí bod pro další zkoumání problému nebo jako autorita v dané oblasti. Přitom slovo „citace“ se zde používá nejen ve smyslu označení výňatku citovaného dokumentu (A) použitého v citujícím dokumentu (B), ale též k označení odkazu, identifikujícího dokument (A) coby zdroj citované informace. (Ledeberg J.: Journal of Bact. 63:399, 1952.)

V předchozím odstavci jsem použil výňatek z díla jistého teoretika scientometrie (pohříchu ve vlastním překladu), abych vám osvětlil, o čem vlastně v tomto článku mluvím a ještě mluvit budu. Jak vidíte, skládá se tento odstavec ze dvou částí. V první části je uveden vlastní citát, v druhé je uvedena identifikace citované práce, neboli odkaz na ni. A právě pravidlům vytváření takových odkazů se budu dále věnovat. (Ti hloubavější se mohou podívat také na zdrojový kód, aby viděli, jak byla citace vyznačkována, je to však jen jeden z několika způsobů, mnou preferovaný.)

Citace „klasického“ díla

Aby bylo jasno, dílem klasickým míním všechny typy tištěných dokumentů. Spadají sem nejrůznější knihy, časopisy, letáky, ale také vnitropodnikové příručky, reklamní brožury, školní noviny a podobně. Citování těchto děl upravuje mezinárdní norma ISO 690 z roku 1987, u nás vedená též jako ČSN ISO 690. Tato norma velmi podrobně rozebírá jednotlivé typy publikací a jejich citací, ve vašem zájmu jsem se omezil na dva nejčastější a tudíž nejpraktičtější příklady.

Monografie

Monografie jsou jedním ze základních typů dokumentů, většinou se jedná o knihy nebo jiné jednorázově vydávané publikace, které se týkají určitého uzavřeného okruhu problémů. Každá monografie je přitom identifikována minimálně svým autorem (autory), názvem (a podnázvem) díla, označením vydání, místem a rokem vydání a v neposlední řadě též takzvaným standardním číslem (vysvětlím dále). Schéma citace, stejně jako metodu dotvoření konkrétní citace si nejlépe osvětlíme příkladem:

— schéma citace —
Autor. Název: podnázev. Vydání. Místo vydání, rok vydání. Standardní číslo.
— konkrétní citace —
Málek V. Výroba šišatých kol. 1. vyd. Praha, 2003. ISBN 5-415-26485-9.
Málek V., Šalanda M. Výroba šišatých kol: kompletní průvodce. 2. rozšiř. vyd. Brno, 2003. ISBN 92-5863-58962.

Seriály

Ne, že bych nechtěl citovat taková díla jako „Divoký anděl“ nebo „Manuela“, i když i to by bylo možné (a v jiné normě je na to pamatováno). Zde však pojem „seriál“ značí ten typ publikace, který vychází opakovaně (i v nepravidelných intervalech) a především s úmyslem periodicky vycházet. Citace seriálu se od monografické citace liší přímo propastně, my si však uvedeme jen dva nejjednodušší případy. V tom prvním citujeme seriál jako celek, v tom druhém konkrétní číslo. Speciálním případem je pak citace konkrétního článku. Opět použijeme příklad:

— schéma citace seriálu —
Název: podnázev. Vydání. Údaje o vydání/číslování. Místo vydání: Jméno vydavatele, rok vydání. Standardní číslo.
— konkrétní citace —
Praktická kolologie: urob-udělej si sám. Čtrnáctidenník. Praha: Kolář s.r.o., 1997- . ISSN 5639-9562.
Praktická kolologie: urob-udělej si sám. Č. 3 (únor 2003). Čtrnáctidenník. Praha: Kolář s.r.o., 2003. ISSN 5639-9562.
— schéma citace článku —
Autor. Název příspěvku. Název seriálu. Rok, ročník, číslo, část.
Málek V. Výroba šišatých kol: Úvod do problematiky. Praktická kolologie: urob-udělej si sám. 2003, roč. 7, č. 3, s. 20-32.

Rád bych vás v předchozích ukázkách upozornil na několik věcí. Povšimněte si například, že při citaci seriálu jako celku se místo roku vydání udává rozsah let, kdy byl seriál vydáván. Pokud je vydáván dosud, napíše se pouze první letopočet a po pomlčce se záměrně vynechá mezera před tečkou. To je důležité vědět, protože jinak je bibliografická citace považována za standardní větu a řídí se standardními pravidly českého pravopisu, včetně pravidel o interpunkci. Samozřejmě, v případě zahraničních prací se citace řídí pravidly jazyka, v němž je publikována, včetně takových drobností, jako jsou odlišné zkratky ročníků, čísel a stránek. (Uvedení pouze počáteční stránky nebo pouze souhrnného počtu stránek článku je považováno za vážný prohřešek!)

Poznámka o standardních číslech

Takzvaná standardní čísla jsou mezinárodně registrované a akceptované kódy, identifikující konkrétní publikaci nebo jejich sadu. ISBN (International Standard Book Number) je určeno pro identifikaci monografií, zatímco ISSN (International Standard Serial Number) identifikuje seriály. Tyto mezinárodní kódy po roce 1989 zcela nahradily naše národní kódy, se kterými se můžete setkat už jen na starších knihách (někdy i společně s mezinárodním kódem). Pokud na publikaci není kód uveden, není publikace považována za oficiální informační zdroj, což působí problémy jak při citacích, tak při dohledávání těchto „zdrojů“. Přitom o standardní číslo si musí požádat i internetový zdroj, pokud chce být považován za seriózní a mezinárodně přijímaný (jako například Interval).

Citace „elektronického“ díla

Za elektronické dílo je považováno takové dílo, jež není publikováno v tištěné formě, nýbrž v podobě elektronické. Může jít o elektronický časopis, webovou stránku, sborník článků na CD, ale i o program, databázi, nebo článek v FTP archivu. Zvláštním případem pak jsou různé e-maily, konference, diskusní servery a podobná těžko podchytitelná média.

Základním problémem elektronické publikace je, že není svázána se svým fyzickým nosičem, svou fyzickou prezentací. Taková kniha nebo časopis se dají snadno dohledat i po letech, ale hoňte vítr v poli, respektive článek na internetu! Příchod elektronických publikací vnesl zmatek do řádu knihovnického cechu (o právnících nemluvě). Protilékem na chronické bolesti hlavy se snaží být norma ISO 690-2 z roku 1997, v našich krajích známá též jako ČSN ISO 690-2.

Rozebírat zde normu nemá smysl, je poměrně objemná, a přestože se již ustálila v nějakém rozumném tvaru, stále ještě prochází vnitřním kvasem. Proto si opět vše zkrátíme a zjednodušíme. Povinnými údaji v citacích elektronických zdrojů jsou autor (pokud je znám), název díla, druh nosiče, přístup ke zdroji (on-line zdroje), verze dokumentu, datum citace (mimořádně důležité!!!). Citace elektronického zdroje se přitom opírá o obdobnou citaci zdroje klasického, pokud je to možné. Vše objasní několik příkladů:

— schéma citace „monografie“ (webové stránky) —
Autor. Název: podnázev. [Nosič] Datum publikování, Datum revize [datum citace]. <Zdroj>.
— konkrétní citace „monografie“ (webové stránky) —
Málek V. Výroba šišatých kol. [Internet] 1. 2. 2003, revize 3. 2. 2003 [11. 2. 2003]. <http://vilem.malek.com/i=156&s=text>
Málek V., Šalanda M. Výroba šišatých kol: kompletní průvodce. [CD-ROM] Brno, 2003 [11. 2. 2003].
— schéma citace elektronického seriálu —
Název: podnázev. [Nosič] Datum publikování [datum citace]. <Zdroj>. Standardní číslo.
— konkrétní citace —
Praktická kolologie: urob-udělej si sám. [Internet] 1997- [11. 2. 2003]. <http://www.pkuss.cz/clanek.php?id=563>. ISSN 5639-9562.
— schéma citace článku —
Autor. Název příspěvku. Název seriálu. [Nosič] Datum publikování, Datum revize [datum citace]. <Zdroj>.
Málek V. Výroba šišatých kol: Úvod do problematiky. Praktická kolologie: urob-udělej si sám. [Internet] 1. 2. 2003, revize 3. 2. 2003 [11. 2. 2003]. <http://www.pkuss.cz/clanek.php?id=563>.

A co z toho?

Pokud jste nyní poněkud zaraženi, či dokonce zcela zmateni, nedělejte si těžkou hlavu. Problematika citací je rozsáhlá součást několika vědních disciplín a není zrovna jednoduché ji zvládnout. Většinou také není nutné používat tak přesné a dokonalé citace, tato pravidla jsou bez výjimek závazná jen pro vědecké publikace, v ostatních případech je možno leccos zjednodušit. Ačkoli tento můj krátký výtah už by se dal pokládat za zjednodušení na maximální snesitelnou míru. Tak či onak vám doporučuji se zamyslet a přinejmenším se pokusit dodržovat těch několik vybraných citačních pravidel, která jsem zde v krátkosti prolétl. Nikdy nevíte, zda jednou sami nebudete potřebovat znát přesné údaje o zdroji informací, které jste někde použili.

Za řadu připomínek a pomoc při přípravě tohoto článku bych chtěl poděkovat doc. PhDr. Josefu Krobovi CSc. a doc. MUDr. Milanu Špálovi CSc.

Odkazy, zdroje

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

Žádný příspěvek v diskuzi

Odpovědět