Když podnikáte ve webovém průmyslu, máte neuvěřitelně nízké počáteční i provozní náklady. Nepotřebujete o moc víc než počítač a internetové připojení. Režijní náklady pracovníků na volné noze a malých agentur budujících weby a aplikace pro jiné lidi nebo vyvíjejících nějaký digitální produkt jsou v porovnání s tradičním byznysem nepatrné. Vyškolíte se zadarmo, protože až příliš mnoho expertů v branži píše, vyučuje a sdílí potřebné informace, aniž byste za ně museli platit. Dokonce i nástroje, s nimiž budujete weby, můžete stáhnout zdarma, nebo za ně platíte velmi málo.
V celé naší branži jsme si zvykli, že stovky hodin práce i znalosti těžce vydobyté mnohaletými zkušenostmi dostáváme zdarma.
Můj čas poskytovaný zdarma v posledních dvou letech spočíval v tom, že jsem zírala na specifikaci Grid Layout. Většinu dní jsem zahajovala tím, že jsem odpovídala na dotazy v došlých emailech, týkaly se příkladů, které jsem vystavila. Teprve pak jsem se dostala k práci, za kterou jsem placena.
Nejsem vůbec neobvyklý případ. Většina mých přátel z branže sype z rukávu příběhy o pozváních na eventy, kde za nic neplatí, o frontě potíží, které mají řešit, stojící před jejich osobním projektem na GitHub, nebo o lidech, kteří přes email požadují všeobecnou odbornou pomoc při webovém vývoji.
Mně umožňuje platit účty a trávit čas neplacenou prací můj produkt Perch. Ale jakmile jsme Perch spustili, hned se vyrojily stížnosti, že není open source. Existuje mnoho dobrých důvodů, proč někdo chce nebo požaduje software, který má licenci open source. Když se však lidí ptáme, jen výjimečně citují tyto důvody. Když totiž říkají open source, myslí tím free of charge, neboli zadarmo.
Letos mi bude jednačtyřicet. Necítím se jako čtyřicátnice, musím se však smířit s realitou, že jednou nebudu schopna vydržet pracovní tempo zahrnující provozovat byznys, dávat dohromady přednášky a workshopy, psát knihy, a přispívat co možná nejvíce do branže, jejíž součástí jsem tak ráda. Potřebuju se ujistit, že vytvářím nejen práci a příspěvky, na které jsem hrdá, ale také finanční zabezpečení na časy, až už tohle dál dělat nebudu schopná. Jistěže práce zdarma někdy vede k tomu, že někdo vyzkouší můj software nebo mi nabídne placenou konzultaci, ale neděje se to tak často, jak si možná myslíte. Přestože mám velmi zpeněžitelné dovednosti, nemám ani dům, ani důchod, ani úspory, které by stály za řeč.
Divím se, jak jiní nezávislí a samostatní weboví pracovníci zvládají konflikt mezi vyděláváním peněz a bezplatnými příspěvky. Také bych se ráda dozvěděla, zda jsem to jen já, komu se zdá, že mu tikají hodiny. Sestavila jsem průzkum (odpovědi na něj patrně poslouží jako báze několika dalších průzkumů), v němž bylo okamžitě jasně patrných několik věcí.
Z 211 lidí, kteří odpověděli a sdělili, že pracují samostatně, 33% řeklo, že jsou do jisté míry zajištěni, ale ne natolik, aby mohli jít plně na odpočinek, zatímco 39% řeklo, že nemají ani žádný důchod, ani úspory. Skutečně, 30% z 211 řeklo, že více méně žijí “z měsíce na měsíc”, že tedy nemají ani měsíční rezervu pro nepředvídatelnou událost. I když jsem odfiltrovala skupiny pod čtyřicet, zůstala procenta zhruba stejná.
Ptala jsem se: “Jste zapojeni do projektů open source, píšete návody, vyučujete, hovoříte na různých eventech – a děláte to zdarma nebo jen za výdaje?” 59% řeklo, že nejsou zapojeni, 27% z nich uvedlo, že je to z nedostatku času. Někteří vysvětlili, že byli zapojeni do dobrovolné práce mimo web. Když jsem odfiltrovala lidi pod čtyřicet, stouplo procento nezapojených na 70%.
Je známo, že když se řečníci neplatí a nepokrývají se jim jejich výdaje, způsobuje to, že se eventy stávají méně rozmanitými. Schopnost poskytovat čas, energii a profesionální dovednosti zdarma je výsada. Je to výsada, se kterou sice nemusí začínat každý, ale o kterou můžeme také přijít, jak se zvyšují naše závazky nebo jak začínáme ztrácet mladistvou schopnost makat celé noci. Možná jsme si začali uvědomovat, kolik z té práce zdarma nás okrádá o rodinu, přátele a záliby; nehledě na práci, díky níž bychom mohli vylepšit svou finanční situaci a dovolit si dát něco stranou na horší časy.
Jestliže je vám pod pětadvacet, jste ochotni pracovat celé noci jen proto, že prostě tuto branži zbožňujete a máte jen málo neodkladných výdajů, pak je skvělé, když budete budovat svou profesionální reputaci na projektech open source a sdílet své nápady. Tak jsme nakonec začínali všichni, takto jsme to já i většina mých vrstevníků byli ochotni chápat. Čím však jsem starší, tím víc pociťuji tlak konečného množství času, který máme všichni k dispozici. Začala jsem vídat lidi z mé generace, jak začínají trochu couvat. Viděla jsem lidi, jak kvůli vyhoření branži opouštějí, dočasně nebo natrvalo. Jiní zmizeli do firem, často v manažerských (spíše než praktických) rolích, což jim poskytlo jistou dobu, aby komunitě něco vrátili.
Někteří přijali pracovní pozice, které jim umožnily pokračovat v příspěvcích pro komunitu. Je skvělé, že obrovské množství firem v podstatě platí lidi za to, aby cestovali sem a tam a hovořili o webu nebo aby pracovali na standardech. Přesto věřím, že důležité jsou i nezávislé hlasy. Věřím, že důležitý je nezávislý software. Ráda bych například viděla víc lidí schopných přispívat do standardizačních procesů, kteří ale nejsou vázáni na nějakou obrovitou společnost. S tím souhlasím, přestože vím, že tím zároveň dělám advokáta myšlence, že by si lidé měli brát na triko další neplacenou práci.
Entuziasmus nově příchozích do branže je něco, čeho si vážím. Sedávám v publiku na konferencích a nechávám řečníky působit na svou mysl a jsem vůči nim otevřená, i když často nejsou o moc starší než moje dcera. Existuje však také hodnota zkušenosti. Věřím, že nejlepší věci se dějí tehdy, když může zkušenost pracovat ruku v ruce s čerstvými nápady.
Opravdu si přejeme, aby naši budoucnost diktovaly obří společnosti, kdy nezávislý vstup bude přicházet pouze od lidí tak mladých, nebo s tak značnými výsadami, že mohou věnovat čas neplacené práci? Opravdu si přejeme, aby naše nejbrilantnější mozky vyhořely a na branži zbyly práce, jejichž nejlepší scénáře budou příspěvky v souladu s požadavky zaměstnavatele? Opravdu si přejeme, aby vznikaly další benefiční akce na získávání finančních prostředků na bydlení nebo na výdaje za léčbu od lidí, kteří trávili svůj život tím, že nám umožňovali dělat práci, kterou děláme? Nevěřím, že by si někdo něco takového přál. Když remcáme proti tomu, že máme za něco platit, nebo tlačíme na výhradního maintainera projektu, aby hned opravil nějakou záležitost, myslíme jen na svou vlastní potřebu, abychom co nejdřív dodělali, co právě děláme. Když ale uvažujeme takto, devalvujeme práci nás všech, branže jako celku. Riskujeme zvrat jednoho z nejskvělejších aspektů naší komunity na příčinu, proč přicházíme o nejlepší lidi, kteří jí dali nejvíc.
O autorce
Rachel Andrew
Rachel Andrewová je zakladatelka edgeofmyseat.com, což je firma stojící za systémem pro správu obsahu (CMS) Perch. Pravidelně píše a hovoří o práci, kterou dělá, najdete ji přes její blog a osobní web a na Twitteru.
Celý článek v originálním znění najdete na The High Price Of Free.
Přeložil: RNDr. Jan Pokorný
